Apoštol Jan v závěru svého evangelia, v němž vylíčil události Ježíšova života, napsal: „Ten, kdo to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravé a on ví, že říká pravé věci, abyste také vy věřili.“ (Jan 19:35)

 Jedním z důvodů, proč evangeliím, která zapsali Matouš, Marek, Lukáš a Jan, můžeme důvěřovat, je skutečnost, že tyto zprávy vznikly v době, kdy bylo ještě naživu mnoho očitých svědků událostí, které jsou v nich popsány. Podle některých zdrojů sepsal Matouš své evangelium už osm let po Kristově smrti, tedy kolem roku 41 n. l. Mnozí odborníci sice zastávají názor, že to bylo o něco později, ale obecně se shodují na tom, že všechny knihy Křesťanských řeckých písem byly napsány během prvního století našeho letopočtu.

 Lidé, kteří byli svědky Ježíšovy pozemské služby, jeho smrti a vzkříšení, mohli věrohodnost evangelií potvrdit. Mohli také odhalit jakékoli nepřesnosti, které by se snad v těchto zprávách objevily. Profesor F. F. Bruce napsal: „Jeden z výrazných bodů původního apoštolského kázání je důvěřivý apel na znalost posluchačů. Neříkají jen ‚my jsme svědky těch věcí‘, ale také ‚jak sami víte‘ (Sk 2:22).“