Co znamená pravidlo „oko za oko“?

PŘEHRÁT V JAZYCE

Co říká Bible

Pravidlo „oko za oko“ bylo součástí zákoníku, který Bůh přes Mojžíše předal starověkému izraelskému národu. Ježíš toto pravidlo citoval ve svém Kázání na hoře. (Matouš 5:38; 2. Mojžíšova 21:24, 25; 5. Mojžíšova 19:21) Znamenalo, že když někdo udělal něco špatného, stanovený trest měl být úměrný spáchanému činu. a

Pravidlo se vztahovalo na úmyslné ublížení jinému člověku. Pokud někdo něco takového udělal, Mojžíšův zákon uváděl: „Zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jakou újmu způsobil člověku, taková bude způsobena jemu.“ (3. Mojžíšova 24:20, Český studijní překlad)

Co bylo účelem pravidla „oko za oko“?

Pravidlo „oko za oko“ lidi neopravňovalo, aby vzali spravedlnost do vlastních rukou. Pomáhalo stanoveným soudcům, aby dávali přiměřené tresty – ani příliš tvrdé, ani příliš mírné.

Dalším účelem pravidla bylo, že mělo odradit od špatného jednání kohokoli, kdo měl ve zvyku záměrně druhým ubližovat nebo by něco takového plánoval. Zákon vysvětloval: „Ostatní lidé se o tom [potrestání viníka] dozvědí, zaleknou se a nic podobného si již nedovolí.“ (5. Mojžíšova 19:20, Slovo na cestu)

Mají se pravidlem „oko za oko“ řídit křesťané?

Ne, křesťané nemají povinnost se jím řídit. Bylo totiž součástí Mojžíšova zákona, jehož platnost skončila, když za nás Ježíš položil svůj život. (Římanům 10:4)

Přesto nám pravidlo „oko za oko“ prozrazuje něco o tom, jakým způsobem Bůh přemýšlí. Například je z něj vidět, že je pro něho důležitá spravedlnost. (Žalm 89:14) Pravidlo také ukazuje, jak má podle Boha spravedlnost vypadat – konkrétně že viník by měl být potrestán „ve vhodné míře“. (Jeremjáš 30:11)

Mýty o pravidle „oko za oko“

Mýtus: Pravidlo „oko za oko“ bylo až moc drsné.

Fakt: Toto pravidlo nedávalo souhlas k přehnaně tvrdým a krutým trestům. Když se uplatňovalo správně, oprávnění soudci neudělili trest dřív, než zvážili okolnosti spáchaného činu a také do jaké míry byl úmyslný. (2. Mojžíšova 21:28–30; 4. Mojžíšova 35:22–25) Pravidlo „oko za oko“ tedy bránilo tomu, aby se při vynášení trestů zacházelo do extrémů.

Mýtus: Pravidlo „oko za oko“ podporovalo nekonečný řetězec pomsty.

Fakt: Samotný Mojžíšův zákon říkal: „Nebudeš se mstít a nebudeš mít proti synům svého lidu zášť.“ (3. Mojžíšova 19:18) Takže Zákon nepodporoval pomstu, ale vedl lidi k tomu, aby důvěřovali Bohu a právnímu systému, který Bůh ustanovil k napravování křivd. (5. Mojžíšova 32:35)

Ježíš uvádí nesprávnou představu na pravou míru

Ježíš věděl, že někteří lidé si pravidlo „oko za oko“ vykládají nesprávným způsobem. Chtěl to uvést na pravou míru, a tak prohlásil: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Ale já vám říkám: Neodporujte tomu, kdo je ničemný; ale ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli, obrať k němu i druhou.“ (Matouš 5:38, 39)

Všimněte si Ježíšových slov „slyšeli jste, že bylo řečeno“. Nejspíš tím narážel na některé židovské náboženské vůdce, kteří učili, že je v pořádku se mstít. Znalec Bible Adam Clarke to okomentoval: „Zdá se, že Židé tento zákon [oko za oko] ... využili, aby ospravedlnili své nenávistné jednání, které vycházelo z touhy po pomstě.“ Tím, že náboženští vůdci podporovali pomstychtivost, překrucovali smysl Božího zákona. (Marek 7:13)

Ježíš naproti tomu zdůrazňoval, že Boží zákon je založený především na lásce. Řekl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha ...‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Matouš 22:37–40) Ježíš učil, že jeho skuteční následovníci se poznají ne podle pomstychtivosti, ale podle lásky. (Jan 13:34, 35)

a Tato právní zásada, která je někdy označovaná latinským výrazem lex talionis, byla součástí právního systému i některých jiných starověkých národů.