Evangelium podle Lukáše 24:1–53
24 První den v týdnu přišly brzy ráno k hrobce* a přinesly vonné látky, které připravily.+
2 Ale zjistily, že od hrobky je odvalený kámen,+
3 a když do ní vstoupily, tělo Pána Ježíše nenašly.+
4 Byly z toho zmatené. Najednou u nich stáli dva muži v zářících oděvech.
5 Ženy se polekaly a stály s hlavou skloněnou k zemi, a tak jim ti muži řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?+
6 Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak s vámi mluvil, když byl ještě v Galileji,
7 a říkal, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být přibit na kůl a třetí den vzkříšen.“+
8 Tehdy si jeho slova připomněly,+
9 vrátily se od hrobky a oznámily všechno těm jedenácti i všem ostatním.+
10 Těmi ženami byly Marie Magdaléna, Joana a Jakubova matka Marie. Také ostatní ženy, které byly s nimi, o tom apoštolům vyprávěly.
11 Těm to však připadalo jako nesmysl a nevěřili jim.
12 Ale Petr vstal a běžel k hrobce, a když se naklonil dovnitř, uviděl jen pruhy plátna. A tak odešel a divil se, co se to stalo.
13 Ten den dva z nich cestovali do vesnice nazývané Emauzy, která byla asi 11 kilometrů* od Jeruzaléma,
14 a povídali si o všem, k čemu došlo.
15 Zatímco si povídali a probírali to, připojil se k nim samotný Ježíš a šel s nimi.
16 Jejich očím ale bylo zabráněno, aby ho poznali.+
17 Zeptal se jich: „O čem spolu cestou debatujete?“ Celí smutní se zastavili.
18 Jeden z nich, který se jmenoval Kleofáš, mu odpověděl: „Jsi snad cizinec a bydlíš v Jeruzalémě sám, že nevíš,* co se tam v těchto dnech stalo?“
19 Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Řekli mu: „To ohledně Ježíše Nazaretského.+ Byl to prorok, který se před Bohem a všemi lidmi prokázal jako mocný svými skutky i slovy.+
20 A naši přední kněží a vůdci ho vydali, aby byl odsouzen k smrti,+ a přibili ho na kůl.
21 Ale my jsme doufali, že on je ten, kdo osvobodí Izrael.+ A kromě toho je to už třetí den, co se to stalo.
22 Navíc nás překvapily některé ženy mezi námi. Vydaly se totiž brzy ráno k hrobce,+
23 ale jeho tělo nenašly a přišly s tím, že se jim objevili andělé a řekli jim, že je naživu.
24 Pak někteří z nás šli k hrobce+ a zjistili, že je to přesně tak, jak ženy řekly, ale jeho neviděli.“
25 Řekl jim na to: „Vy nerozumní s nevnímavým srdcem!* Jak těžké je pro vás uvěřit všemu, co říkali proroci!
26 Copak nebylo nutné, aby to Kristus vytrpěl+ a získal svou slávu?“+
27 A začal od Mojžíše a všech Proroků+ a vysvětloval jim, co se na něj v celém Písmu vztahovalo.
28 Když došli k vesnici, kam měli namířeno, dělal, jako by chtěl jít dál.
29 Ale naléhali na něj: „Zůstaň s námi, protože se blíží večer a brzy bude tma.“ Vešel tedy dovnitř a zůstal s nimi.
30 A když s nimi byl* u stolu, vzal chleba, pomodlil se,* rozlámal ho a podával jim ho.+
31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim zmizel.+
32 A říkali jeden druhému: „Nehořelo snad naše srdce, když s námi po cestě mluvil a jasně nám vysvětloval* Písmo?“
33 Hned vstali, vrátili se do Jeruzaléma a našli pohromadě těch jedenáct spolu s dalšími.
34 Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a objevil se Šimonovi!“+
35 Oni jim zase vyprávěli, co se jim stalo na cestě a jak ho poznali podle lámání chleba.+
36 Zatímco o tom mluvili, najednou stál mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám.“+
37 Ale lekli se a byli vyděšení, protože si mysleli, že vidí ducha.
38 Řekl jim tedy: „Proč jste rozrušení a proč v srdci pochybujete?
39 Podívejte se na moje ruce a nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: Duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte u mě.“
40 A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.
41 Ale když tomu ze samé radosti a úžasu pořád nevěřili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“
42 Podali mu tedy kus pečené ryby
43 a on si ji vzal a před jejich očima ji snědl.
44 Pak jim řekl: „Vzpomeňte si, co jsem vám říkal, dokud jsem byl ještě s vámi,+ totiž že se musí splnit všechno, co je o mně napsané v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.“+
45 Potom jim otevřel mysl, aby pochopili Písmo,+
46 a řekl jim: „Je napsáno, že Kristus bude trpět a třetí den vstane z mrtvých+
47 a že se bude na základě jeho jména ve všech národech+ kázat pokání k odpuštění hříchů,+ počínaje Jeruzalémem.+
48 Vy o tom máte vydávat svědectví.*+
49 A sešlu na vás to, co slíbil můj Otec. Zůstaňte však ve městě, dokud nedostanete moc* shora.“+
50 Potom je odvedl až k Betanii, pozvedl ruce a požehnal jim.
51 Zatímco jim žehnal, vzdálil se od nich a byl odnášen do nebe.+
52 Poklonili se mu* a s velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma.+
53 A stále byli v chrámu a chválili Boha.+
Poznámky
^ Nebo „pamětní hrobce“.
^ Dosl. „60 stadií“. Stadion odpovídalo 185 m. Viz příloha B14.
^ Nebo možná „ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví“.
^ Dosl. „v srdci pomalí“.
^ Dosl. „požehnal ho“.
^ Nebo „ležel“.
^ Dosl. „plně nám otevíral“.
^ Nebo: „Vy toho máte být svědky.“
^ Dosl. „nebudete oblečeni mocí“.
^ Nebo „vzdali mu poctu“.
