Od našich čtenářů

Chronická nemoc Máme tři děti — jedno má Downův syndrom a druhé trpí srpkovitou anémií. Syn se srpkovitou anémií měl nedávno těžkou krizi a musel být hospitalizován, což bylo pro nás všechny velmi těžké. Když jsem dostal výtisk Probuďte se! z 22. května 2000 s úvodní sérií článků „Chronická nemoc — Vyrovnáváme se s ní jako rodina“, cítil jsem, že Jehova vyslyšel mé modlitby. Tyto články dodaly mně i mé manželce odvahu vytrvávat. Posílily rovněž naši naději, že již brzy nikdo neřekne: „Jsem nemocný.“ (Izajáš 33:24)

E. J. M., Brazílie

Máme devatenáctiletého syna, který trpí schizofrenií. Dostalo se nám již do rukou mnoho knih na tento námět, ale nikdy jsme nečetli nic, co by pojednávalo o nemoci z hlediska rodiny, jako to bylo v těchto článcích. Výstižně popisovaly můj vnitřní boj a utrpení, jako kdyby někdo písemně vyjádřil mou trýzeň.

H. T., Japonsko

Již deset let trpím chronickou postupující nemocí a Váš popis toho, co takový člověk cítí, na mě skutečně zapůsobil. Někdy je velmi snadné ztratit duševní i duchovní rovnováhu, ale bratři v našem sboru prokázali, že chtějí mít pochopení pro to, jak trpím. Taktními slovy mi poskytli sílu žít dál.

M. M., Itálie

Tyto články jsme četli společně celá rodina. U mé dcery došlo k selhání ledvin a již pět let je na dialýze. Je pro nás mimořádně těžké se s tím vyrovnat. Zažila již mnoho krizí, kdy skoro zemřela, takže stále žijeme ve velké nejistotě a čekáme, jaký problém se zase objeví. Vaše rada je však velmi dobrá. Člověk musí být vděčný za každý den. Také modlitba je nezbytná. Pomáhá mi vědomí, že Jehova mé pocity chápe.

S. J., Spojené státy

Mé srdce překypovalo vděčností, když jsem si uvědomila, že existují lidé, kteří chápou, jak bolestné je být chronicky nemocný. Pozorovala jsem, jak mé tři dcery jedna po druhé začínají trpět epilepsií, stejně jako já. Články, jako byly tyto, nám pomáhají získat pochopení a také projevovat Kristovu mysl.

G. L., Spojené státy

Anakondy Žiji v oblasti, kde jsou anakondy. Lidé často vyprávějí o těchto hadech různé příhody, je však těžké poznat, zda jim věřit, nebo ne. Váš článek „Anakondy — Jaká tajemství skrývají?“ (22. května 2000) mi pomohl oddělit fakta od smyšlenek a odpověděl mi na všechny otázky ohledně tohoto zázraku stvoření.

J. S. P., Brazílie

Otcové, kteří odcházejí Čtu časopis Probuďte se! již 25 let a jsem přesvědčena, že se v něm ještě nikdy tento námět nerozebíral. („Mladí lidé se ptají... Otcové odcházejí — Mohou skutečně utéci před svou odpovědností?“ ve vydání z 22. května 2000) O svobodných matkách jste již psali, ale ne o tom, jakou odpovědnost má mladý muž. Nemohla jsem pochopit, proč v případě, kdy se dva lidé dopustí smilstva, musí nést následky jen matka a dítě. Já jsem otěhotněla, když mi bylo devatenáct let. Ten mládenec potom se mnou nechtěl mít nic společného. Prosím, stále říkejte mladým lidem, aby ‚prchali před smilstvem‘. (1. Korinťanům 6:18)

C. C., Španělsko

Řecké divadlo Nemohu ani vyjádřit, jak velmi jsem ocenil článek „Divadlo v Epidauru — Zůstalo po staletí neporušené“. (8. června 2000) Jak jsem očekával, byl tento článek skutečně podnětný. Neočekával jsem však, že bude obsahovat tolik duchovních lahůdek.

K. S., Spojené státy