Přejít k článku

Přejít na obsah

Půvab podzemních jeskyní Carlsbad Caverns

Půvab podzemních jeskyní Carlsbad Caverns

Půvab podzemních jeskyní Carlsbad Caverns

Naprostá tma a hrobové ticho. To bylo uvítání hluboko v jeskyních Národního parku Carlsbad Caverns v americkém státě Nové Mexiko. Když jsme tam sestoupili, začali jsme si klást otázky: ‚Jak tyto jeskyně vznikly? Jak jsou rozsáhlé? Jaké neobyčejné věci v nich zůstávají skryty? Není riskantní podniknout tam výpravu?‘

PŘED tím, než se naše skupinka vypravila do jeskyní, jsme tábořili v horách v národním parku Guadalupe Mountains v jihozápadním Texasu, kde jsme podnikali výpravy. Při výstupu na Guadalupe Peak, nejvyšší vrchol v Texasu dosahující výšky 2 666 metrů, jsme si povšimli, že skály kolem stezky jsou lemovány mnoha zkamenělinami. Podle názoru geologů tyto zkameněliny poskytují vysvětlení původu Carlsbad Caverns. Jak to?

Zdá se, že před dávnou dobou zde byly dobré podmínky pro řasy, mořské houby a měkkýše. Celou oblast pokrývalo teplé vnitrozemské moře. Korál, základní stavební prvek dnešních útesů, byl poměrně vzácný. K mořským živočichům, kteří byli poněkud exotičtější, patřili dnes již vyhynulí trilobiti a amoniti. Mnozí amoniti měli velké, spirálově svinuté schránky s mnoha komůrkami připomínající ulity dnešních loděnek. Byli jsme nadšeni, když jsme jednu z těchto schránek uviděli pevně zasazenou ve skále u stezky.

Vápencové útesy zřejmě vznikly ze zkamenělých pozůstatků mořských živočichů a jiných částic, které se nahromadily a vzájemně se pevně spojily. Mořské dno kleslo, čímž se komplex útesů rozšířil na více než 500 metrů. Posléze moře ustoupilo a útesy se ponořily hluboko do usazenin. Mnohem později se pevnina zvedla, usazeniny podlehly erozi a útesy se vynořily v podobě hor. Jak však tato převratná změna přispěla ke vzniku Carlsbad Caverns?

Plyn, voda, vzduch a kyselina

Když dešťová voda prochází vzduchem a prosakuje půdou, mírně se přitom nasytí kyselinou uhličitou. Této slabé kyselině se patrně dá přičítat vznik většiny vápencových jeskyní na světě. Podle vyjádření geoložky Carol Hillové však byly jeskyně v Guadalupe Mountains vyhloubeny mnohem silnější kyselinou.

Carol Hillová předpokládá, že v ropných jezerech ve skalách pod vápencovými útesy se tvořil plyn s vysokým obsahem síry. Když se skalní masiv začal zvedat, tento plyn pronikal útesy a ve styku se vzduchem a s čerstvou, okysličenou podzemní vodou vyvolával chemickou reakci, při níž vznikala kyselina sírová. Tato silná kyselina dokázala rozpustit velmi mnoho vápencových skal.

Jak se hory zvedaly a hladina podzemní vody klesala, byla jeskyně postupně vyleptána do větší hloubky. Rozlehlé dutiny a rozšířené zlomy v Carlsbad Caverns se vzájemně propojily a vytvořily obrovský labyrint. Byly zde zmapovány chodby v celkové délce přibližně 37 kilometrů. Podzemní prostory však jsou nejen v těchto horách. Existují stovky dalších. Zmapované chodby v největší známé jeskyni, v jeskyni Lechuguilla, měří celkem více než 160 kilometrů.

Jeskynní výzdoba

Když jsme poprvé vstoupili do Carlsbad Caverns, svezli jsme se výtahem do hloubky 225 metrů na místo poblíž Velké síně. Tato obrovská prohlubeň zaujímá plochu přes šest hektarů. V některých místech se strop nejasně rýsuje výše než třicet metrů nad dnem jeskyně. Nejpozoruhodnější podívanou nám však poskytovalo velké množství nádherných přírodních útvarů osvětlených skrytými světly.

Tyto ozdobné útvary vznikají všude, kde do jeskyní vtéká voda, v níž je rozpuštěný vápenec. Tato voda se vypařuje a vápenec se tam usazuje. V místech, kde voda neustále kape ze stejných míst na stropě jeskyně, vyrůstají trubičky, které se směrem dolů prodlužují až na několik metrů. Tato brčka, jak se jim také říká, se nakonec možná začnou spojovat a vytvářet krápníky zvané stalaktity, které se podobají rampouchům. Divadelní vzhled některých jeskynních síní dále zvýrazňují nařasené „draperie“ visící ze šikmých stropů.

V místech, kde voda odkapává na dno, se mohou vytvářet krápníky, které vyrůstají vzhůru. Tyto krápníky zvané stalagmity mohou nakonec dosahovat až ke stropu a ve spojení se stalaktitem vznikne krápníkový sloup neboli stalagnát. Některé stalagmity v Síni obrů dorostly do výšky přes osmnáct metrů. Jestliže kapající voda padá do malých prohlubní, drobounké úlomky skály se možná začnou rovnoměrně pokrývat hladkým kalcitem, čímž vznikají lesklé jeskynní perly. V některých případech vznikly ještě exotičtější útvary. K těmto útvarům patří křehké shluky krystalů ostrých jako jehly a také spirálovitě kroucené krápníky zvané heliktity, které se rozbíhají všemi směry.

S pohledem upřeným na spoustu ohromných stalaktitů jsme se vyptávali, zda nehrozí nebezpečí, že spadnou. Průvodce nás ujišťoval, že tyto ozdobné útvary padají jen zřídka. Doufali jsme, že toto ujištění bude platit i v době naší návštěvy!

Uvnitř jeskyně

Najedli jsme se venku a potom jsme sestupovali do jeskyní původním vchodem — široce rozevřenou prohlubní. Stěny této prohlubně zdobí obrazy, které v dávné době na skály nakreslili američtí Indiáni.

Když jsme tam vstoupili, ucítili jsme pach netopýřího guána neboli trusu. Dozvěděli jsme se, že guáno se těžilo a používalo jako hnojivo již téměř od začátku minulého století. Z jeskyní se vytahovalo pomocí vědra zavěšeného na laně, a z tohoto zařízení se později stal první výtah, kterým byli dolů a zpátky nahoru dopravováni turisté. Guáno se vyskytuje v jedné postranní chodbě, které se říká Jeskyně netopýrů, protože v létě jich zde žijí miliony. Za soumraku vylétají ze vchodu jeskyně po tisících.

Správci parku nám vysvětlili, že jeskyně jsou nesmírně choulostivé. Lidé, kteří tam přicházejí na návštěvu, je mohou snadno poškodit a znečistit. Například pouhý dotyk může způsobit, že na povrchu ozdobných jeskynních útvarů zůstane mastnota, čímž se zastaví jejich růst a ztratí svou barvu. Pohybovali jsme se tedy jen po vyznačených stezkách a jeskynních útvarů jsme se nedotýkali.

Když jsme se loučili s tímto skrytým přírodním divem, říkali jsme si, že bychom se tam rádi vrátili a prohlédli si další jeskyně. Rádi bychom pozorovali let netopýrů, kteří v jeskyních začali žít mnohem dříve, než na tato místa přišli lidé. Pouze lidé si však z těchto jeskyní odnášejí dlouhotrvající pocit posvátné úcty. (Zasláno.)

[Obrázek na straně 26]

Nahoře: Stalaktity v podobě lustru

[Obrázek na straně 26]

Dole: Výprava ve Velké síni

[Podpisek]

© Russ Finley/Finley-Holiday Films

[Podpisek obrázku na straně 25]

© Russ Finley/Finley-Holiday Films

[Podpisek obrázku na straně 26]

© Russ Finley/Finley-Holiday Films