Acinipo — Zapomenutá starověká výspa

Od našeho dopisovatele ve Španělsku

MŮJ společník a já jsme chtěli navštívit místa, kde před více než dvěma tisíci lety žili starověcí Iberové a Římané. Vyjeli jsme z města San Pedro de Alcántara, které leží na pobřeží Malagy v jižním Španělsku, zastavili jsme se v pueblos blancos (bílých vesnicích) v Andalusii, a pak jsme pokračovali horskou cestou směrem na sever. Po pravé ruce se vypínalo pohoří Sierra de las Nieves s vrcholem Pico Torrecilla, který sahá do výšky asi 1 900 metrů. Byla to krásná scenérie, ale zdaleka se nedala srovnat s krajinou, která se před námi otevřela, když jsme sjížděli k historickému opevněnému městu Ronda. Tento architektonický klenot byl obýván po celá tisíciletí. Mimo jiné zde žili Keltové (ti toto místo nazývali Arunda), Řekové, Féničané, Římané, Vandalové a Berbeři (Maurové), kteří v osmém století n. l. porazili Vizigóty.

Naším cílem však byla Ronda la Vieja, Stará Ronda, které se ve starověku říkalo Acinipo. Jedna španělská encyklopedie uvádí, že toto jméno je sidonského původu. V Acinipu se totiž usadili féničtí kupci, kteří sem přijeli ze Sidonu ležícího na území dnešního Libanonu. Název Acinipo je také blízký řeckému a latinskému slovu pro vinné hrozny. Starověké mince, jimiž se zde kdysi platilo, mají na jedné straně jméno Acinipo a vyobrazení pšeničných klasů, a na druhé straně je vyražen vinný hrozen. Je zřejmé, že lidé se zde věnovali především zemědělství a vinařství. Jedna kniha říká, že Acinipo se „díky své zeměpisné poloze . . . stalo velkým městem s právem razit mince a později měli jeho obyvatelé stejná práva jako kterýkoli občan císařského Říma“.

Z turistického průvodce a z map jsme se dozvěděli, že Acinipo by mělo ležet několik kilometrů severozápadně od Rondy. Můj společník je ze Spojených států. Jelikož to byla jeho první návštěva v Evropě, byl nadšený a těšil se, že na vlastní oči uvidí pozůstatky Římské říše.

Pokračovali jsme po úzké venkovské silnici a zjistili jsme, že najít rozvaliny není tak jednoduché. U silnice se páslo stádo ovcí. Zastavili jsme a zeptali se pastýře na cestu. Ujistil nás, že do Rondy la Vieja je to už jen pár kilometrů. A opravdu, po chvíli se před námi objevil pahorek, který vypadal jako místo, jež bylo možné ve starověku snadno ubránit. Už od vstupu na archeologické naleziště bylo všude kolem vidět rozvaliny. Byly to zbytky starověkých obytných budov z římského období. Kdysi zde podle všeho žil značný počet lidí. Nahoře na pahorku ve vzdálenosti asi jednoho kilometru stála pevná kamenná zeď. To nás zaujalo. Co tam asi může být?

Proč tu postavili město?

Proč se Římané rozhodli postavit město právě tady, na takovém osamělém pahorku? Důvodem bylo to, že nepřítel se  nemohl k městu přiblížit nepozorovaně. Římané však nebyli první, kdo rozeznal výhody tohoto strategického místa. Archeologové říkají, že pahorek byl obydlen již před 4 000 lety. Když sem okolo roku 1000 př. n. l. dorazili Féničané, Acinipo se pro ně stalo důležitým kvůli jejich obchodním aktivitám. Bylo totiž ideálním spojovacím článkem na cestě mezi přímořskými koloniemi Malagou a Cádizem.

Vstup na archeologické naleziště hlídal strážný. Prohodili jsme spolu pár slov a on nás pak nechal vejít starověkou bránou. Vpravo jsme viděli pozůstatky kruhových obydlí z osmého a sedmého století př. n. l. Začali jsme stoupat na pahorek a přitom jsme našli kameny, které bývaly součástí římského fóra. Na základě odkrytých zbytků staveb archeologové usuzují, že zde stálo mnoho veřejných budov a že toto náměstí bylo centrem města.

Jedinečné divadlo

Znovu jsme se zahleděli na vysokou zeď na vrcholku kopce. Uvažovali jsme o tom, co zde asi v římském období mohlo být. Když jsme se dostali blíž, uvědomili jsme si, že je před námi zadní strana divadla, které mělo věž a velký vstupní oblouk. Podle římského zvyku bylo postaveno z otesaných kamenů bez použití malty. Prošli jsme pod obloukem a zjistili jsme, že stojíme na jevišti. Před námi se otevíralo hlediště vytesané ve skalnatém úbočí pahorku. Mohlo pojmout asi tisíc diváků. Zapůsobilo na nás, že jsme na místě, kde předváděli své umění římští herci a řečníci.

Římané věděli, jak se dají využít úbočí kopců, a proto v nich stavěli divadla. Zbytky římských amfiteátrů a divadel je možné spatřit na místech od sebe tak vzdálených, jako jsou Mérida v severním Španělsku, Trevír v Německu, Nîmes a Arles ve Francii, a dokonce Caerleon ve Walesu daleko na severu. Známé jsou také ty v Pompejích a v Římě. V římském Koloseu bylo místo pro 50 000 diváků. Na území bývalé Římské říše se až dodnes dochovaly pozůstatky více než 75 amfiteátrů. Skupiny herců cestovaly od divadla k divadlu a obveselovaly svými představeními.

Divadlo v Acinipu je nejlépe dochovanou stavbou ve městě. Hlediště využívá sklonu svahu a je chráněno před větrem, který se prohání nad kopcem. Divadlo bylo vybudováno tak, aby co nejlépe využívalo přirozenou akustiku.

Vystoupili jsme až na úplný vrchol kopce. Byl odtud nádherný výhled na všechny strany. Po levé ruce, směrem k jihu, byla Ronda a po pravé ruce, tedy na sever, leželo historické město Olvera. Na obzoru se jako kulisa objevily zlověstné temné mraky. Posadili jsme se v hledišti divadla a představovali jsme si, jak to v rušném, ale osamělém římském městě Acinipo asi vypadalo před 2 000 lety. Uvažovali jsme, co úžasného ještě může být na tomto jedinečném místě ukryto. Až budou časem vzkříšeni jeho dřívější obyvatelé, možná budou odhalena ještě další tajemství Acinipa. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15)

[Mapa na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

MADRID

Acinipo

Ronda

Malaga

 [Obrázek na straně 15]

Nápis u vstupu: „Archeologické naleziště Acinipo“

[Obrázek na straně 15]

Rozvaliny římských obydlí

[Obrázek na straně 15]

Pohled z kopce nad divadlem

[Obrázek na straně 15]

Divadlo a jeviště

[Obrázek na straně 15]

Nárožní věž divadla

[Obrázek na straně 15]

Pahorek, na němž stálo Acinipo

[Obrázek na straně 16]

V popředí jsou základy obydlí z doby před římským osídlením