Bolivijský „ztracený svět“

V ROCE 1906 prezident britské Královské geografické společnosti mluvil s plukovníkem Percym Harrisonem Fawcettem o velkém ekonomickém potenciálu Jižní Ameriky. Ukázal plukovníkovi mapu a řekl: „Podívejte se na tohle území. Je plné bílých míst, protože se o něm téměř nic neví.“ Potom mu navrhl, aby se stal zástupcem Královské geografické společnosti a tuto oblast prozkoumal. Fawcett to přijal.

Ve svých denících psal o hustě zalesněných svazích bolivijské náhorní plošiny, které se dnes říká Huanchaca. Tuto oblast plukovník Fawcett nazval „ztracený svět“. * Je možné, že jeho deníky a fotografie inspirovaly slavného britského spisovatele sira Arthura Conana Doyla k napsání románu Ztracený svět. Popisuje v něm tajemné území obývané „opolidmi“ a hrozivými dinosaury, kteří přežili do naší doby. K té relativně nedotčené části Amazonie, kterou měl Fawcett prozkoumat, dnes patří nádherný Národní park Noel Kempff Mercado, který byl v roce 2000 zařazen na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví. *

Park leží v severovýchodní části Bolívie u brazilské hranice, je tvořen téměř nedotčenou přírodou a rozkládá se na více než 15 000 kilometrech čtverečních. Jeho součástí je pět ekosystémů — horský stálezelený les, opadavý les, horské suché savany, podmáčené savany a lesnaté mokřiny. Samotnou náhorní plošinu Huanchaca tvoří pískovcový masiv o rozloze 5 180 kilometrů čtverečních, který se tyčí do výše 550 metrů nad okolní krajinu a táhne se v délce 150 kilometrů podél východní hranice parku. Z náhorní plošiny stéká do okolní pláně mnoho řek, které vytvářejí asi 20 vodopádů. Patří k nim vodopád Salto Susana, Arco Iris, Gemelas, El Encanto a Vodopády Federika Ahlfelda.

Dobrodružství začíná

Park leží daleko od civilizace, což ho do určité míry chrání. Je oblíbeným cílem ekoturistů, z nichž mnozí tam cestují letadlem z města Santa Cruz ve střední části Bolívie. My jsme se rozhodli, že vzdálenost 700 kilometrů urazíme autem, abychom si lépe prohlédli bolivijskou krajinu. V jednu chvíli jsme uviděli něco, co vypadalo jako oblak barevných listů poletujících u silnice. Ukázalo se, že to nejsou listy, ale motýli. Nebyli jsme jediní, koho tato podívaná zaujala. Byla tam i velká skupina hladových ještěrů teju, kteří si na nebohých motýlech pochutnávali.

Když jsme do národního parku přijeli, ve vesnici La Florida na břehu řeky Río Paragua jsme se setkali s naším průvodcem Guidem. I s autem jsme se pak na pontonu dostali na druhou stranu řeky a odtamtud to byl už jen kousek do tábora Los Fierros. Cestou jsme viděli lišku a hezkého ptáka lelka kopistoocasého, který přelétl přímo před námi.

Ráno nás probudil hlasitý křik ptáků. Vysoko na stromě, který rostl před naší chatkou,  seděli čtyři krásní žluto-modří papoušci ara ararauna. Bylo to, jako by volali: „Vítejte u nás doma!“ Takové nádherné ráno bylo příslibem nezapomenutelných zážitků.

Všude je plno života

V Národním parku Noel Kempff Mercado žije více než 600 druhů ptáků, 139 druhů savců (tedy více než jich je v celé Severní Americe), 74 druhů plazů, asi 3 000 druhů motýlů a bezpočet dalších druhů hmyzu. K ptákům patří více než 20 druhů papoušků a také harpyje pralesní, hoacin chocholatý a pipulka přílbová. Nick Acheson, místní ornitolog a ochránce přírody, nám řekl, že „vzácné druhy, jako je tyrančík rezavoboký a kněžík bolivijský, sem přitahují milovníky ptáků z celého světa“.

K savcům, kteří zde žijí, patří mravenečník velký, pes hřivnatý, jaguár, pekari bělobradý a pekari páskovaný, tapír jihoamerický a jelenec pampový. Plné života jsou i řeky, které parkem protékají — žije v nich 62 druhů obojživelníků, 254 druhů ryb a také kajmani, vydry obrovské, kapybary a krásní delfínovci amazonští. Pro lidi, kteří mají rádi přírodu, je tento park opravdovým rájem.

V Amazonii se vyskytují velké kočkovité šelmy, a tak mnozí návštěvníci mají strach o svou bezpečnost. Obavy jsme měli i my. Správce tábora Los Fierros nám o své první noci v parku vyprávěl: „Probudil jsem se kolem půlnoci a měl jsem zvláštní pocit, že mě někdo pozoruje. Kouknul jsem se z okna chatky a uviděl jaguára, který se na mě upřeně díval. Dělila nás jen síť proti hmyzu. Tak jsem se vyděsil, že jsem se zamkl na záchodě a zůstal tam až do rána.“ Něco takového jsme rozhodně slyšet nepotřebovali.

Správce ale pokračoval: „Brzy jsem se dozvěděl, že tyto zvědavé šelmy v noci do tábora přicházejí často a nejsou považovány za nebezpečné. Za horkých dnů běžně lehávají na vydlážděných verandách chatek a tak se ochlazují. Asi si umíte představit, že pro nově příchozí je to přece jen poněkud znepokojující pohled. V minulosti jsme s sebou vždycky měli pušku, a to zvláště když jsme se s návštěvníky vydali na noční výpravu. Teď už s sebou zbraně nenosíme. Ne že by se změnila zvířata, změnil se náš postoj k nim.“ Přesto nás správce upozornil, abychom před všemi divokými zvířaty měli respekt.

Cesta džunglí k vodopádu El Encanto

Velkou atrakcí v tomto parku jsou vodopády, kterých je tu skutečně mnoho. S naším průvodcem Guidem jsme se brzy ráno vydali k vodopádu El Encanto, který z náhorní plošiny Huanchaca padá z výšky 80 metrů. Asi šest kilometrů jsme šli deštným pralesem. Z větví na nás pokřikovali chápani a vřešťani. Chápani jsou samá ruka samá noha a vřešťani opravdu dělají čest svému jménu — mohou být slyšet až tři kilometry daleko. Kousek před námi pěšinu přeběhl guan  červenohrdlý, pták podobný krocanovi. Asi hledal něco k snídani. Guido nás upozornil na stopy vedoucí podél břehu nedalekého potoka. Zkušeným zrakem poznal, že tudy prošli tapír, jaguár, puma a dva druhy vysoké zvěře. Cítili jsme, že nás z nejrůznějších skrýší pozoruje mnoho párů očí, a bylo jasné, že to tu ve dne v noci kypí životem.

Bezpočet úkrytů poskytuje ostražitým tvorům bujná vegetace. Ve všech ekosystémech v tomto parku je totiž ohromné množství rostlin. Odhaduje se, že jich tu roste asi 4 000 druhů, včetně více než 100 druhů orchidejí, mnoha druhů stromů, kapradin, bromélií a popínavých rostlin. Žasli jsme nad nádhernou barvou, úžasnou vůní a lahodnou chutí vynikajícího ovoce, které rostlo podél stezky. Z jednoho stromu jsme si utrhli ovoce mangaba a na popínavé rostlině známé jako mučenka jsme našli plody, kterým se říká maracuja.

Nakonec jsme přebrodili potok a v dálce jsme uslyšeli hukot vody, který každým krokem zesiloval. Pak jsme náhle vyšli na mýtinu a před námi se objevil burácející vodopád El Encanto, jehož dolní část se ztrácela v mlze. Skalní stěny kolem křišťálově čistého jezírka byly porostlé kapradinami a broméliemi. „Když je horko,“ řekl Guido, „chodí se sem koupat opice.“ Řekli jsme si, že to není špatný nápad, a v jezírku jsme se osvěžili taky. Přitom jsme obdivovali ničím nerušený klid tohoto krásného místa a vnímali příjemný zvuk padající vody.

Dědictví Noela Kempffa Mercada

Ochránce přírody Noel Kempff Mercado přišel o život v roce 1986. Jeho úsilí ochránit tuto část Bolívie však nevyšlo nadarmo. V roce 1996 se Bolívie a Spojené státy dohodly, že budou spolupracovat při ochraně 880 000 hektarů deštného pralesa a že budou podporovat udržitelný rozvoj, aby se snížily emise skleníkových plynů. V následujícím roce bolivijská vláda a tři energetické společnosti zahájily program, který má název Noel Kempff Climate Action Project a který mimo jiné vedl k tomu, že na oněch 880 000 hektarech pralesa byla zastavena těžba dřeva. Toto území pak bylo začleněno do národního parku, čímž se jeho rozloha zdvojnásobila.

Návštěva tohoto nádherného místa posílila naši úctu k Bohu a prohloubila naši vděčnost za krásu a rozmanitost života, který na této planetě vytvořil. V Žalmu 104:24 je napsáno: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ Když jsme se procházeli po pěšinách tohoto neporušeného „ztraceného světa“, cítili jsme podvědomou touhu našlapovat opatrně, obdivovat tu nádheru a odvézt si odsud pouze fotografie a krásné vzpomínky.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 16]

Orchideje

[Obrázek na straně 16 a 17]

Vodopády Federika Ahlfelda

[Obrázek na straně 17]

Papoušci

[Obrázek na straně 17]

Vodopád El Encanto

[Podpisek obrázku na straně 15]

Letecký snímek: ® 2004 Hermes Justiniano/BoliviaNature.com

[Podpisek obrázku na straně 17]

Orchideje, Vodopády Federika Ahlfelda a papoušci: ® 2004 Hermes Justiniano/BoliviaNature.com