Může vaši rodinu upevňovat společné jídlo?

„Život nepřináší jen radost a projevy náklonnosti nebo útěchy, ale také smutek a slzy. Ať je však člověk šťastný nebo smutný, potřebuje jíst. Dobré jídlo potěší v každé situaci.“ Laurie Colwinová, americká spisovatelka

DŘÍVE mívaly mnohé rodiny v západních zemích zvyk, který byl pro ně velmi důležitý — přinejmenším jednou denně se všichni sešli ke společnému jídlu. Tyto chvíle nesmělo nic narušovat. Nikdo se nedíval na televizi, neměl v uších sluchátka ani neposílal kamarádům textové zprávy. Pokojná atmosféra u domácího jídla umožňovala přítomným čerpat poučení, posilovat rodinné vztahy a zasmát se tomu, co ten den zažili.

Tento zvyk dnes mnoha lidem připadá staromódní. Společné stolování bývá spíš výjimkou než pravidlem. Proč je pro mnoho rodin tak obtížné sejít se k jídlu? A stojí za to takovou tradici udržovat? Jaký užitek z toho každý člen rodiny může mít?

Zanikající zvyk

„Skutečnost, že zvyk společně večeřet se . . . za jedinou generaci zřetelně vytratil, je pozoruhodným dokladem toho, jak rychle se mění forma našich kontaktů s druhými,“ vysvětluje Robert Putnam v knize Bowling Alone (I kuželky hrajeme sami). Jaké faktory k tomuto jevu přispívají? Za prvé, vysoké životní náklady vedou k tomu, že jak manželé, tak manželky musí pracovat déle. Samoživitelé, jejichž ekonomická situace je většinou složitější, jsou na tom s časem ještě hůř. Za druhé, dnešní hektické životní tempo má za následek, že lidé se stravují v restauracích s rychlým občerstvením nebo ve spěchu snědí něco malého. Nejen dospělí, ale také děti jsou hodně zaměstnané, například sportem nebo jinou mimoškolní činností.

Navíc někteří otcové přicházejí domů raději až poté, co jejich malé děti usnou, protože se chtějí vyhnout neklidu v době večeře. Jiní rodiče sice přicházejí domů včas, ale nejdřív dají najíst dětem a pošlou je spát a teprve pak se v klidu navečeří sami.

Výsledkem je, že rodiny už nejedí společně. Místo rozhovorů při jídle si nalepují vzkazy na ledničku. Každý člen rodiny si po příchodu domů ohřeje připravené jídlo a sedne si k televizi nebo k počítači. Zdá se, že tento společenský trend je nezvratný. Má vůbec smysl vážně přemýšlet o tom, jak se mu bránit?

Výhody této tradice

Společné jídlo dává rodičům jedinečnou příležitost uspokojovat citové potřeby dětí. Je to „očividně čas, kdy děti mají možnost být s rodiči, kteří se jim věnují v uvolněné atmosféře,“ vysvětluje Miriam Weinsteinová ve své knize The Surprising Power of Family Meals (Překvapující přínos rodinného stolování). „Společná večeře není všelék na problémy,  ale určitě je to způsob, jak je lze řešit relativně snadno.“

Eduardo ze Španělska, který je otcem dospívajících dcer, s tím souhlasí. „Když jsem ještě bydlel s rodiči, bylo nás každý den u stolu jedenáct,“ vzpomíná. „Otec vynakládal velké úsilí, aby přišel na oběd domů. V každém ohledu to byly jedinečné chvíle, protože jsme se průběžně dozvídali o tom, co každý člen rodiny zažívá, panovala dobrá nálada a hodně jsme se nasmáli. Na základě těchto milých vzpomínek jsem se rozhodl, že budu otcův příklad napodobovat.“

Společné jídlo také dětem pomáhá, aby byly vyrovnanější a měly zdravý přístup k životu. Americké Národní středisko pro otázky drog a závislostí při newyorské Columbia University zjistilo, že mladí lidé, kteří jedí v rodinném kruhu asi pětkrát týdně, mají méně problémů souvisejících s úzkostí, nudou nebo pasivitou a také lépe prospívají ve škole.

„Jsem přesvědčen, že společné jídlo poskytuje dětem citovou stabilitu,“ dodává Eduardo. „Moje dcery si nikdy nedělají hlavu s tím, kdy budou mít možnost nám něco říct. Každodenní společné jídlo jim k tomu dává vynikající příležitost. A mně jako otci to pomáhá, abych se průběžně dozvídal, co dcery prožívají.“

Je zřejmé, že když rodina jí společně, může se tím předejít špatným stravovacím návykům. Ze studie provedené na Navarrské univerzitě ve Španělsku vyplývá, že pokud někdo obvykle jí sám, je u něj větší riziko vzniku poruch příjmu potravy. Je pravda, že tato porucha se může vyvinout, i když je společné jídlo zvykem, ale pravděpodobnost je menší. „Když se stane pravidlem, že rodina jí společně, děti vědí, že se o ně rodiče zajímají a že doma mají citové zázemí. Působí na ně totiž vřelá, láskyplná atmosféra v rodině,“ vysvětluje Esmeralda, matka dvou dcer.

Společné stolování rodičům umožňuje, aby se dětem věnovali také po duchovní stránce. Přibližně před 3 500 lety Bůh vybídl Izraelity, aby se svými dětmi trávili čas a vštěpovali jim duchovní hodnoty. (5. Mojžíšova 6:6, 7) „Tím, že se spolu pomodlíme a rozebereme nějaký biblický text, stává se společné jídlo duchovním zážitkem,“ říká Ángel, otec dvou dětí. Společné jídlo je tedy prospěšné v mnoha směrech. Co některé rodiny udělaly pro to, aby se jim dařilo scházet se k jídlu pravidelně?

Jak si to zařídit

„Předpokládá to ochotu a dobrou organizaci,“ konstatuje Esmeralda. „Musíte dobu jídla přizpůsobit tomu, kdo přijde domů jako poslední.“ Maribel, která má dvě děti, říká: „Jíme společně každý den, ať se děje cokoli.“ Některé rodiny využívají volný čas o víkendu k tomu, aby si připravily večeře na další týden.

Pomůže i to, když rodina považuje společné jídlo za prioritu. Eduardo říká: „Chtěl jsem být každý den v době večeře doma, a tak jsem si musel upravit pracovní dobu — ale stálo to za to. Mám teď lepší přehled o tom, co se děje v rodině. V zaměstnání se musím mnoho hodin denně soustředit, a proto bych považoval za nezodpovědné, kdybych stejnou pozornost nevěnoval rodině při jídle.“

A co rozptylující vlivy? „Naše rodina jí v místnosti, kde není televize,“ říká šestnáctiletý David. „Využíváme dobu jídla k tomu, abychom mamce a taťkovi řekli, co jsme ten den zažili, a oni nám často dobře poradí.“ David dodává: „Dnes si mladí lidé s rodiči moc nepovídají. I když jsou doma všichni, každý jí sám a kouká přitom na televizi. Vůbec netuší, o co přicházejí.“ Sandra, které je sedmnáct let, s tím souhlasí: „Je mi smutno, když některá spolužačka řekne: ‚To jsem zvědavá, co mi máma nechala v ledničce.‘ Ale pro mne společné  jídlo znamená víc než jenom se najíst. Je to doba, kdy se smějeme, povídáme si a jsme rádi, že jsme spolu.“

Společná setkání u jídla mohou být „jakousi záštitou před tlaky, se kterými se denně setkáváme,“ píše se v knize The Surprising Power of Family Meals. Co myslíte, mohlo by to být i pro vaši rodinu příležitostí, jak se více sblížit? Pokud jste hodně zaneprázdnění, pak vám společné jídlo umožní, abyste na chvíli zvolnili tempo a popovídali si s těmi, které máte rádi. Určitě se to vyplatí.

[Rámeček a obrázek na straně 15]

PŘI SPOLEČNÉM JÍDLE SE DĚTI MOHOU UČIT . . .

Konverzovat. Učí se, jak s úctou mluvit s druhými a naslouchat jim. Konverzace obohacuje jejich slovní zásobu a rozvíjí vyjadřovací schopnost.

Pracovat jako tým. Mohou při jídle posloužit druhým nebo spolupracovat při prostírání, sklízení ze stolu a při mytí nádobí. Větší děti mohou pomáhat také při přípravě pokrmů.

Jíst pravidelně a zdravě.

Dobře se chovat. Učí se štědrosti tím, že se o jídlo dělí a netrvají na tom, aby dostaly nejlepší porci. Také se učí všímat si, co potřebují ostatní členové rodiny.