„Přestaňte být úzkostliví“

„Svůj bankovní účet jsme úplně vyčerpali a museli jsme vybrat i peníze, které jsme spořili dětem. Řadu měsíců jsme byli bez příjmu.“

● Provozoval jsem úspěšnou školu na indickém venkově. Mívali jsme kolem 500 zapsaných studentů. Potom však jedna prestižní škola ve městě zřídila autobusovou linku do naší oblasti a usnadnila podmínky přijetí pro nové uchazeče. Mnoho našich žáků této možnosti pochopitelně využilo. Počet studentů na naší škole klesl z 500 asi na 60. Aby toho nebylo málo, někdy v té době jeden můj spolupracovník odstoupil od finanční dohody, kterou jsme uzavřeli, a zůstal mi dlužný nějaké peníze. Měl jsem hodně zaměstnanců a těm jsem samozřejmě musel vyplácet mzdy, takže jsem se dostal do finanční tísně.

Jako rodina jsme si promluvili o tom, jak budeme situaci řešit. Rozhodli jsme se uplatnit Ježíšovu vybídku, abychom si udržovali ‚prosté oko‘ — jinými slovy, abychom nežili nad poměry. (Matouš 6:22, 25) Od každého z nás to vyžadovalo obětavost. Nějakou dobu jsme nemohli jezdit autem, protože náklady na benzin a údržbu pro nás byly příliš vysoké. Omezili jsme i výdaje za jídlo, a to tak, že jsme nakupovali pozdě večer, kdy jsou ceny za dosud neprodané potraviny nižší. Kromě toho jsme zjednodušili svůj jídelníček.

Jsme svědkové Jehovovi a považujeme za důležité scházet se s našimi spoluvěřícími na křesťanských shromážděních. (Hebrejcům 10:25) Navzdory své náročné finanční situaci jsme se tedy rozhodli, že na shromážděních a sjezdech nebudeme chybět, přestože jsme někdy museli cestovat hodně daleko. Jako křesťané mluvíme s druhými o Bibli, což v našem případě obnáší navštěvovat i lidi, kteří bydlí v odlehlých oblastech. Místo autem jsme tam začali jezdit na skútru. Na něm jsme samozřejmě mohli cestovat maximálně dva.

To ale neznamená, že bychom se kazatelské službě věnovali méně. Naopak, moje manželka i dcera začaly ve službě trávit ještě víc času než dřív. Za lidmi, kteří projevili zájem o studium Bible, někdy chodily pěšky až osm kilometrů. Také já se synem jsme se snažili věnovat službě víc času.

Naše finanční situace se mezitím trochu zlepšila. Z toho, čím jsme jako rodina prošli, jsme se však naučili nepřipisovat hmotnému majetku přehnanou důležitost. Také nám to pomohlo, abychom nebyli příliš úzkostliví o věci, které nemůžeme ovlivnit. V době, kdy jsme měli finanční problémy, pro nás byl velkým povzbuzením Žalm 55:22, kde je řečeno: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ Můžeme potvrdit, že tento slib je naprosto spolehlivý. (Zasláno.)