Jak jste se dostal k hudbě?

Oba moji rodiče jsou klavíristé. Začali mě učit hrát na klavír, když mi bylo pět let. Později jsem v Taškentu chodil do hudební školy pro nadané děti.

Proč je podle vás těžké hrát s orchestrem?

Každý orchestr je jedinečný. Je jako obrovský hudební nástroj, na který „hraje“ jeho dirigent. Pro sólistu je asi nejnáročnější dosáhnout s dirigentem harmonické spolupráce. Podobá se to rozhovoru mezi dvěma přáteli – ani jeden by neměl rozhovor ovládnout, ale měl by dát prostor tomu druhému. Obvykle máte pouze jednu nebo dvě zkoušky, při kterých se snažíte sehrát.

Kolik hodin denně cvičíte?

Minimálně tři. Zahrnuje to jak nacvičování obtížných pasáží skladby, tak studium její struktury. Dále poslouchám jiná díla od daného autora, abych ještě lépe pronikl do skladby, kterou právě nacvičuji.

Jak se pozná dobrý klavírista?

Dobrý klavírista dokáže klavír „rozezpívat“. Rád vám to vysvětlím. Klavír se řadí k úderným nástrojům. Když zahrajete tón, jeho hlasitost se pouze snižuje – na rozdíl od dechových nástrojů nebo lidského hlasu, které dokážou jeho hlasitost podržet, nebo dokonce zvýšit. Náročným úkolem klavíristy je, aby tendenci snižování hlasitosti překonal. Dělá to jemnými pohyby prstů a zápěstí a ovládáním pravého pedálu, což prodlužuje délku tónu  a mění jeho zabarvení. Když tyto obtížné techniky zvládne, klavír může znít jako flétna, lesní roh, nebo dokonce celý orchestr. Může také připomínat ten nejkrásnější hudební nástroj ze všech – lidský hlas.

Asi musíte hudbu milovat.

Pro mě je hudba jazykem, který vyvolává silné emoce a nejpříměji vyjadřuje pocity, které je těžké, ne-li nemožné popsat slovy.

Proč jste se začal zajímat o duchovní věci?

U nás doma byla vždycky spousta knih, které tatínek vozil z Moskvy. Kniha, která mě zaujala nejvíc, obsahovala biblické příběhy o úsvitu dějin a o izraelském národu. Další kniha, která se mi dostala do ruky, se jmenovala Můžeš žít navždy v pozemském ráji a vydali ji svědkové Jehovovi. * Velmi se mi líbilo, že srozumitelně předkládá biblické nauky. Když jsem se v roce 1991 přestěhoval do Španělska, abych tam studoval hudbu, vzal jsem si ji s sebou a několikrát ji přečetl. Našel jsem víru, která není založena pouze na emocích, ale také na logických argumentech a přesvědčivých důkazech.

Fascinoval mě biblický slib, že lidé mohou žít věčně na zemi. Opravdu to dávalo smysl! Chtěl bych podotknout, že v té době jsem se ještě nesetkal se svědky Jehovovými. Ale rozhodl jsem se, že až je potkám, požádám je, aby mi pomohli poznat Bibli.

Jak jste se s nimi setkal?

Několik dní potom, co jsem se tak rozhodl, jsem uviděl dvě ženy s Biblí v ruce. Napadlo mě: Vypadají přesně jako lidé, o kterých jsem četl ve své knížce. Kážou stejně jako křesťané v biblických dobách. Brzy jsem s jedním svědkem začal studovat Bibli. Dnes mám největší radost z toho, že můžu pomáhat druhým, aby poznali našeho Stvořitele.

Co vás jako bývalého ateistu přesvědčilo o existenci Stvořitele?

Právě hudba. Téměř každý si hudby cení, což zvířata nedokážou. Hudbou je možné vyjádřit radost, odvahu, něhu a téměř každou jinou lidskou emoci. Přirozeně se nám chce tančit, když ji slyšíme. Je ale potřeba k našemu přežití? Hraje důležitou roli při „přežití nejsilnějšího“, jak to učí evolucionisté? Myslím, že ne. Podle mě je nerozumné dojít k závěru, že lidský mozek se svou schopností tvořit a ocenit hudbu, například od Mozarta a Beethovena, je produktem evoluce. Mnohem rozumnější vysvětlení je, že pochází z dílny moudrého a laskavého Stvořitele.

Proč věříte tomu, že autorem Bible je Bůh?

Bible je sbírkou 66 malých knih, které během asi 1 600 let napsalo přibližně 40 mužů. Zeptal jsem se sám sebe: Kdo mohl dirigovat psaní tohoto jedinečného uměleckého díla? Jediná logická odpověď je Bůh. Pro mě je Bible jako symfonie s nádhernou strukturou a mistrným aranžmá, jako působivý odkaz celému lidstvu.