HONDURAS znamená ve španělštině „hlubiny“. Tímto výrazem údajně Kryštof Kolumbus popsal vody Atlantiku omývající pobřeží této země. Tak podle některých Honduras dostal svoje jméno.

Hondurasané si velmi váží pevných vztahů a spolupráce v rodině. Když je například zapotřebí řešit něco závažného, třeba výchovu dětí nebo výdaje na domácnost, rozhodují o tom jak manžel, tak manželka.

Většinu populace tvoří mestici, tedy míšenci Evropanů a původních obyvatel. Některé domorodé menšiny jsou na území Hondurasu odjakživa, například Chortí. Jiní domorodci, jako třeba Garifunové, mají své předky odjinud.

Garifunové jsou potomci Afričanů a karibských indiánů, kteří obývali ostrov Svatý Vincenc. Kolem roku 1797 Garifunové připluli na Islas de la Bahía (Ostrovy  zálivu). Později se usadili ve Střední Americe podél karibského pobřeží. Odtud se časem rozšířili do jiných částí Střední a Severní Ameriky.

Garifunové mají rádi rychlé tance v rytmu bubnů z tvrdého dřeva. K jejich kultuře také patří vyprávění příběhů, tradiční pestrobarevné oblečení a taková jídla, jako je ereba – velká placka vyrobená z maniokové mouky.

V Hondurasu najdete asi 400 sborů svědků Jehovových. Biblické vyučování tam probíhá v angličtině, čínštině, honduraském znakovém jazyce, jazyce mískito, karibštině a španělštině.