Svědkové byli milí nejenom na lidi, ale i na moje pejsky. Jednou stála u stojanů Elaine a dala jim něco na zub. Když jsme pak chodívali kolem, moji dva teriéři si to pokaždé automaticky namířili ke stojanům pro další pamlsky.

Měsíce plynuly. Moji pejsci rádi chodili na pamlsky a já si rád chodil povídat se svědky. Držel jsem si ale odstup. Bylo mi přes 70, nevěděl jsem, čemu svědkové věří, a byl jsem zklamaný z protestantských církví. Myslel jsem si, že bude nejlepší, když si Bibli budu studovat sám.

Během té doby jsem potkával svědky i v jiných částech města. Stáli u stojanů a byli moc příjemní. Na moje otázky mi vždycky odpověděli z Bible a díky tomu jsem jim začal víc důvěřovat.

Jednou se mě Elaine zeptala: ‚Myslíte si, že zvířata jsou darem od Boha?‘ ‚Rozhodně ano!‘ odpověděl jsem. Pak mi přečetla Izajáše 11:6–9. To byl pro mě zlomový okamžik, i když jsem si od nich pořád nechtěl vzít nic ke čtení.

V dalších dnech jsem si s Elaine a jejím manželem Brentem vždycky krátce popovídal o hodně zajímavých věcech. Doporučili mi, ať si v Bibli přečtu část od Matouše po Skutky, abych líp chápal, jak se mají chovat praví křesťané. Tak jsem to udělal. Krátce nato mi Brent s Elaine nabídli, že se mnou budou studovat Bibli, a já jejich nabídku přijal. To bylo v létě roku 2016.

Na svoje každotýdenní studium Bible a na shromáždění v sále jsem se vždycky těšil. Byl jsem moc šťastný, že se dozvídám, co Bible říká. Za rok a něco jsem se dal pokřtít. Teď je mi 79 a vím, že jsem na správné cestě. Jehova mi požehnal a díky tomu můžu patřit do jeho celosvětové rodiny.“