Jak lze získat skutečné duchovní smýšlení?

„TĚLESNÉ smýšlení . . . znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj,“ napsal apoštol Pavel. (Římanům 8:6) Těmito slovy poukázal na to, že být duchovně smýšlejícím člověkem není jen otázkou osobního vkusu nebo volby. Ve skutečnosti je to záležitost, na které závisí náš život. V jakém smyslu získává duchovní člověk „život a pokoj“? Podle Bible se takový člověk už nyní těší z vnitřního pokoje i z pokoje s Bohem a má naději na věčný život v budoucnosti. (Římanům 6:23; Filipanům 4:7) Není tedy divu, že Ježíš prohlásil: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3)

Už samotná skutečnost, že čtete tento časopis, svědčí o tom, že vám duchovní záležitosti nejsou lhostejné. A to je dobře. Názory na tuto věc se však velmi různí, a tak si možná říkáte: ‚Co je skutečné duchovní smýšlení a jak ho člověk může získat?‘

‚Kristova mysl‘

Kromě toho, že apoštol Pavel poukázal na důležitost duchovního smýšlení a na užitek, který z něj plyne, také objasnil, v čem skutečné duchovní smýšlení spočívá. Křesťanům ve starověkém Korintu Pavel vysvětlil rozdíl mezi tělesným neboli hmotným člověkem — tedy tím, kdo se poddává tělesným podnětům — a duchovním člověkem — tím, kdo si váží duchovních hodnot. Pavel napsal: „Hmotný člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí.“ Na druhé straně Pavel řekl, že duchovní člověk se vyznačuje tím, že má „Kristovu mysl“. (1. Korinťanům 2:14–16)

Mít „Kristovu mysl“ v podstatě znamená, že člověk má „stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš“. (Římanům 15:5; Filipanům 2:5) Jinými slovy, duchovní člověk smýšlí podobně jako Ježíš a jde v jeho šlépějích. (1. Petra 2:21; 4:1) Čím víc se něčí mysl podobá mysli Krista, tím duchovněji je takový člověk zaměřen a tím spíš získá „život a pokoj“. (Římanům 13:14)

Jak poznat „Kristovu mysl“

Aby však člověk měl Kristovu mysl, musí ji nejdřív poznat. Proto prvním krokem k získání duchovního smýšlení je poznat smýšlení Ježíše. Jak ale člověk může zjistit, jak smýšlel někdo, kdo žil na zemi už před 2 000 lety? Nuže, jak jste se dozvěděli například o historicky významných postavách dějin své země? Pravděpodobně tak, že jste si o nich něco přečetli. Podobně když čteme písemné záznamy o Ježíšově životě, můžeme se toho hodně naučit i o jeho smýšlení. (Jan 17:3)

O Ježíšovi pojednávají čtyři barvité historické zprávy — jsou to evangelia zapsaná Matoušem, Markem, Lukášem a Janem. Když si tyto zprávy pozorně pročteme, pomůže nám to pochopit, jak Ježíš smýšlel, jak hluboké projevoval city a co jej podněcovalo k jednání. Pokud si uděláte čas na to, abyste o těchto zprávách rozjímali, vytane vám před očima plastický obraz Ježíšovy osobnosti. Dokonce i když se sami za Kristova následovníka už považujete,  může vám takové čtení a rozjímání pomoci ‚vyrůstat dále v nezasloužené laskavosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista‘. (2. Petra 3:18)

Mějme to na paměti, když teď budeme zkoumat některé pasáže v evangeliích a hledat odpověď na otázku, díky čemu byl Ježíš takovým duchovně zaměřeným člověkem. Potom se sami sebe zeptejte, jak můžete jeho příklad napodobit. (Jan 13:15)

Duchovní smýšlení a „ovoce ducha“

Evangelista Lukáš uvádí, že při křtu byl na Ježíše vylit Boží svatý duch a že Ježíš byl „plný svatého ducha“. (Lukáš 3:21, 22; 4:1) On sám svým následovníkům zdůrazňoval, jak důležité je nechat se Božím duchem neboli ‚činnou silou‘ vést. (1. Mojžíšova 1:2; Lukáš 11:9–13) Proč to je tak důležité? Protože Boží duch má moc přeměnit mysl člověka, aby se začala podobat mysli Krista. (Římanům 12:1, 2) Svatý duch plodí v člověku takové vlastnosti, jako je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. Takové vlastnosti, které Bible označuje jako „ovoce ducha“, jsou poznávacím rysem duchovně smýšlejícího člověka. (Galaťanům 5:22, 23) Zkrátka, duchovně smýšlející člověk se nechává vést Božím duchem.

Ježíš při své službě ovoce ducha vždy projevoval. Jeho láska, laskavost a dobrota se zrcadlily zvlášť v tom, jak jednal s lidmi, kteří byli ve společnosti považováni za spodinu. (Matouš 9:36) Zamysleme se například nad událostí, kterou popsal apoštol Jan. V jeho evangeliu čteme: „Když [Ježíš] procházel kolem, viděl člověka od narození slepého.“ Všimli si ho i Ježíšovi učedníci, ale ti se na něj na rozdíl od Ježíše dívali jako na hříšníka. Proto se Ježíše zeptali: „Kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče?“ Tohoto slepce si všimli i ostatní lidé, ale ti v něm zase viděli pouhého žebráka. Říkali: „Není to ten člověk, který sedával a žebral?“ Avšak Ježíš v něm viděl někoho postiženého, kdo potřebuje pomoc. Dal se s ním tedy do řeči a uzdravil ho. (Jan 9:1–8)

Co se z této události můžeme naučit o Kristově smýšlení? Za prvé, Ježíš nepřehlížel ponížené lidi, ale naopak s nimi jednal s něžným soucitem. Za druhé, iniciativně druhým pomáhal. Řekli byste o sobě, že Ježíše v tomto směru napodobujete? Díváte se na lidi stejně jako Ježíš? Pomáháte jim ke kvalitnějšímu životu a dodáváte jim naději do budoucna? Nebo máte sklon nadržovat těm, kdo mají nějaké významné postavení, a přehlížet ty, kdo je nemají? Pokud se o druhé nestranně zajímáte, napodobujete tím Ježíšův příklad. (Žalm 72:12–14)

Duchovní smýšlení a modlitba

Evangelia ukazují, že Ježíš se k Bohu často modlil. (Marek 1:35; Lukáš 5:16; 22:41) Během  své pozemské služby si na modlitbu plánovaně vyhrazoval čas. Učedník Matouš píše: „Když [Ježíš] poslal zástupy pryč, sám vystoupil na horu, aby se modlil.“ (Matouš 14:23) Z takových chvil strávených tichou komunikací se svým nebeským Otcem čerpal sílu. (Matouš 26:36–44) I dnes duchovně smýšlející lidé vyhledávají různé příležitosti k tomu, aby komunikovali s Bohem. Vědí, že se tím posiluje jejich vztah ke Stvořiteli a pomáhá jim to utvářet své smýšlení tak, aby se co nejvíc podobalo tomu Kristovu.

Ježíš se často modlil dlouze. (Jan 17:1–26) Například před tím, než vybral 12 mužů, kteří se pak stali jeho apoštoly, „vyšel na horu, aby se modlil, a setrval celou noc v modlitbě k Bohu“. (Lukáš 6:12) Duchovně smýšlející lidé se sice možná nemodlí celou noc, ale Ježíšův příklad napodobují. Než v životě udělají nějaké závažné rozhodnutí, vyhrazují si na modlitbu dostatek času a hledají u Boha vedení. Prosí jej, aby jim dal svatého ducha a oni tak udělali takové rozhodnutí, díky němuž se jejich duchovní smýšlení prohloubí.

Ježíš ve svých modlitbách rovněž projevoval hluboké city, a podobně bychom měli jednat i my. Všimněme si, co o Ježíšových modlitbách, které pronášel v předvečer své popravy, zapsal evangelista Lukáš: „Když se dostal do agónie, modlil se dále s ještě větší opravdovostí; a jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem.“ (Lukáš 22:44) Ježíš se vroucně a opravdově modlil už předtím, ale při této příležitosti, kdy stál před nejtěžší zkouškou svého pozemského života, se modlil „s ještě větší opravdovostí“ — a Jehova jeho modlitby vyslyšel. (Hebrejcům 5:7) Duchovně smýšlející lidé napodobují Ježíšův příklad. Když se setkávají se zkouškami, které jsou pro ně zvlášť obtížné, modlí se k Bohu „s ještě větší opravdovostí“ o svatého ducha, vedení a podporu.

Ježíš byl tedy očividně mužem modlitby, a tak nás asi nepřekvapí, že jeho učedníci ho chtěli v tomto směru napodobovat. Proto jej požádali: „Pane, nauč nás, jak se modlit.“ (Lukáš 11:1) Podobně dnes ti, kdo si váží duchovních hodnot a chtějí se nechat vést Božím svatým duchem, napodobují Ježíše v tom, jak se k Bohu modlil. Duchovní smýšlení a modlitba jdou tedy ruku v ruce.

Duchovní smýšlení a kázání dobré zprávy

V Markově evangeliu se dočítáme, jak Ježíš uzdravil mnoho nemocných lidí a že se tomu věnoval až do pozdních večerních hodin. Druhý den brzy ráno, když se o samotě modlil, k němu přišli jeho apoštolové a řekli, že se po něm shání spousta lidí, snad proto, že i oni chtějí být uzdraveni. Ježíš však učedníkům řekl: „Pojďme někam jinam, do blízkých venkovských městeček, abych i tam kázal.“ Pak Ježíš vysvětlil proč: „Neboť za tím účelem jsem vyšel.“ (Marek 1:32–38; Lukáš 4:43) Uzdravovat lidi sice bylo pro Ježíše důležité, ale jeho prvotním posláním bylo kázat dobrou zprávu o Božím Království. (Marek 1:14, 15)

I dnes je sdělování dobré zprávy o Božím Království poznávacím rysem lidí, kteří mají Kristovu mysl. Všem, kdo si přejí být jeho následovníky, Ježíš přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“  (Matouš 28:19, 20) Ježíš navíc předpověděl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Boží slovo ukazuje, že kazatelské dílo se koná díky moci svatého ducha, a tak znakem skutečného duchovního smýšlení je to, že se člověk této činnosti s nadšením účastní. (Skutky 1:8)

Kázat dobrou zprávu o Království obyvatelům celé planety vyžaduje jednotné úsilí milionů lidí. (Jan 17:20, 21) Ti, kdo se na kázání podílejí, k tomu potřebují mít nejen duchovní smýšlení, ale také být v celosvětovém měřítku dobře zorganizováni. Dokázali byste rozpoznat lidi, kteří následují Kristovy šlépěje a kteří po celém světě kážou dobrou zprávu o Království?

Jak jste na tom vy?

Rysů, jimiž se vyznačuje duchovně smýšlející člověk, je samozřejmě mnohem víc. Nicméně pokud jde o požadavky uvedené výše, jak jste na tom vy osobně? Zjistit to můžete tak, že si sami odpovíte na následující otázky: ‚Čtu pravidelně Boží slovo, Bibli, a rozjímám o tom, co jsem se z ní dozvěděl? Projevuji ovoce ducha? Vyhrazuji si čas na vroucí modlitby? Toužím se scházet s lidmi, kteří se účastní celosvětového kázání dobré zprávy o Božím Království?‘

Poctivé sebezkoumání nám pomůže zjistit, do jaké míry jsme zaměřeni duchovně. Podnikněte tedy už nyní nezbytné kroky k tomu, abyste se mohli ze ‚života a pokoje‘ těšit navždy. (Římanům 8:6; Matouš 7:13, 14; 2. Petra 1:5–11)

[Rámeček a obrázky na straně 7]

RYSY DUCHOVNÍHO SMÝŠLENÍ

◆ Láska k Božímu slovu

◆ Projevování ovoce ducha

◆ Pravidelné a vroucí modlitby k Bohu

◆ Sdělování dobré zprávy o Království druhým

[Obrázek na straně 5]

Bible nám pomáhá poznat „Kristovu mysl“