Jak máme projevovat milosrdenství?
Jak máme projevovat milosrdenství?
„Konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (GALAŤANŮM 6:10)
1, 2. Co se o milosrdenství dozvídáme z podobenství o milosrdném Samaritánovi?
JEDEN muž zběhlý v Zákoně se při rozhovoru Ježíše zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl následujícím podobenstvím: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého. Náhodou šel po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho po protější straně. Podobně také Levita, když se dostal na to místo a viděl ho, obešel ho po protější straně. Ale nějaký Samaritán, který cestoval po té cestě, přišel k němu, a když ho viděl, byl pohnut lítostí. Přistoupil tedy k němu a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem. Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho. A příští den vyndal dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti splatím, až se sem vrátím.‘“ Poté se Ježíš svého posluchače zeptal: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“ Onen muž odpověděl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ (Lukáš 10:25, 29–37a)
2 Samaritánovo jednání se zraněným mužem je opravdu názornou ukázkou toho, co znamená pravé milosrdenství. Lítost a soucit podnítily Samaritána k tomu, že zraněnému Židovi poskytl pomoc. Pro Samaritána byl ten muž navíc někým cizím. Milosrdný člověk nedovolí, aby mu v laskavém jednání zabránily národnostní, náboženské nebo kulturní bariéry. Když Ježíš podobenství o milosrdném Samaritánovi dovyprávěl, svého posluchače vybídl: „Jdi a sám jednej stejně.“ (Lukáš 10:37b) Tuto radu si můžeme vzít k srdci i my a můžeme se snažit jednat s druhými podobně. Jak to ale dělat? Jakými způsoby můžeme projevovat milosrdenství v každodenním životě?
‚Jestliže je bratr nahý‘
3, 4. Proč by nám mělo na srdci ležet především to, abychom jednali milosrdně se členy křesťanského sboru?
3 Apoštol Pavel řekl: „Pokud k tomu . . . máme příhodný čas, . . . konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Uvažujme tedy nejdřív o tom, jak můžeme projevovat milosrdenství těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.
4 Učedník Jakub pravé křesťany vybízel k milosrdnému jednání slovy: „Kdo . . . nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství.“ (Jakub 2:13) Z kontextu těchto inspirovaných slov se dozvídáme, jakými způsoby můžeme milosrdenství projevovat. Například v Jakubovi 1:27 čteme: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ A Jakub 2:15, 16 uvádí: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dostatek jídla na ten den, a přece jim kdosi z vás řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, k čemu je to prospěšné?“
5, 6. V jakých směrech můžeme oplývat skutky milosrdenství vůči členům našeho sboru?
5 Zajímat se o druhé a pomáhat těm, kdo jsou v nouzi, je znakem pravého náboženství. Náš způsob uctívání nám nedovoluje omezit svůj zájem o druhé na pouhé slovní vyjádření toho, že jim přejeme, aby všechno dopadlo dobře. Něžný soucit nás naopak vede k tomu, abychom svým spolukřesťanům, kteří něco nutně potřebují, pomohli. (1. Jana 3:17, 18) Když tedy pro někoho nemocného připravíme jídlo, když letitému člověku pomůžeme s pracemi v domácnosti, když v případě potřeby nabídneme druhým odvoz na křesťanská shromáždění a když nejsme lakomí vůči těm, kdo jsou v nouzi, dáváme tím najevo milosrdenství. A právě takovými skutky bychom měli oplývat. (5. Mojžíšova 15:7–10)
6 Ještě důležitější než hmotné dávání je dávání duchovní, jímž pomáháme členům rozšiřujícího se křesťanského sboru. Jsme vybízeni, abychom ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším a podpírali slabé‘. (1. Tesaloničanům 5:14) „Letité ženy“ jsou povzbuzovány, aby byly „učitelkami toho, co je dobré“. (Titovi 2:3) O křesťanských dozorcích Bible uvádí: „Každý se prokáže být jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří.“ (Izajáš 32:2)
7. Co se o projevování milosrdenství můžeme naučit od křesťanů v syrské Antiochii?
7 Kromě péče o vdovy, sirotky a o ty, kdo potřebovali pomoc a povzbuzení v blízkém okolí, organizovaly sbory v prvním století občas humanitární pomoc pro spoluvěřící v jiných oblastech. Když například prorok Agabos předpovídal, že „na celou obydlenou zemi má přijít velký hladomor“, učedníci v syrské Antiochii se „rozhodli, každý z nich podle toho, jak si to kdo mohl dovolit, že pošlou hmotnou pomoc bratrům, kteří bydlí v Judeji“. Ta byla doručena místním starším „rukou Barnabáše a Saula“. (Skutky 11:28–30) A jak je to dnes? „Věrný a rozvážný otrok“ sestavuje výbory pro humanitární pomoc, jejichž úkolem je postarat se o potřeby našich bratrů, kteří trpí v důsledku přírodních katastrof, jako jsou například hurikány, zemětřesení nebo tsunami. (Matouš 24:45) Když věnujeme svůj čas, energii a hmotné prostředky na podporu takového uspořádání, je to znamenitým projevem milosrdenství.
„Jestliže . . . nadále nadržujete“
8. V jakém smyslu je nadržování protipólem milosrdenství?
8 Jakub křesťany varoval před vlastnostmi, které jsou opakem milosrdenství a ‚královského zákona‘ lásky. Napsal: „Jestliže . . . nadále nadržujete, činíte hřích, neboť zákon vás kárá jako přestupníky.“ (Jakub 2:8, 9) Kdybychom projevovali nepatřičnou přízeň bohatým nebo těm, kdo mají nějaké významné postavení, mohli bychom pak být méně vnímaví k ‚naříkavému křiku poníženého‘. (Přísloví 21:13) Nadržování je pro milosrdný postoj morem. Milosrdenství tedy projevujeme tak, že s druhými jednáme nestranně.
9. Proč není nesprávné, když si obzvlášť vážíme těch, kdo si to zaslouží?
9 Chceme-li být nestranní, znamená to snad, že bychom si nikdy nikoho neměli mimořádně vážit? To rozhodně ne. Když apoštol Pavel psal křesťanům ve Filipech, zmínil se o svém spolupracovníkovi Epafroditovi slovy: „Stále pokládejte takové muže za drahé.“ Proč? „Protože se kvůli Pánovu dílu zcela přiblížil k smrti, když vystavil svou duši nebezpečí, aby plně vynahradil to, že jste tu nebyli, abyste mi prokazovali soukromou službu.“ (Filipanům 2:25, 29, 30) Epafroditos si za svou věrnou službu zasloužil uznání. Navíc v 1. Timoteovi 5:17 čteme: „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním.“ Uznání bychom tedy měli druhým projevovat i za jejich znamenité duchovní vlastnosti. Pokud si jich vážíme v takovém směru, nadržování to není.
„Moudrost shora je . . . plná milosrdenství“
10. Proč bychom si měli dávat pozor na jazyk?
10 O jazyku Jakub napsal: „Je to nepoddajná, škodlivá věc, plná smrtonosného jedu. Jím žehnáme Jehovovi, ano Otci, a přece jím proklínáme lidi, kteří začali existovat ‚v Boží podobě‘. Z týchž úst vychází žehnání a proklínání.“ V této souvislosti Jakub dodal: „Máte-li . . . ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která sestupuje shora, ale je zemská, živočišná, démonská. Vždyť kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá podlost. Ale moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jakub 3:8–10a, 14–17)
11. Jak můžeme projevovat milosrdenství svou mluvou?
11 Způsob, jímž používáme svůj jazyk, je ukazatelem toho, zda máme moudrost, která je „plná milosrdenství“. Co když se kvůli žárlivosti nebo soupeřivosti chlubíme, lžeme nebo šíříme pomluvy? Žalm 94:4 říká: „Všichni, kdo konají to, co ubližuje, se vychloubají sami sebou.“ A škodlivá řeč může opravdu velmi rychle zničit dobrou pověst někoho přímého. (Žalm 64:2–4) Uvažujme také o tom, jakou škodu může napáchat ‚falešný svědek šířící pouhé lži‘. (Přísloví 14:5; 1. Královská 21:7–13) Poté, co Jakub psal o nesprávném používání jazyka, dodal: „Není správné, moji bratři, aby k tomu tak docházelo i nadále.“ (Jakub 3:10b) Pokud chceme druhým projevovat pravé milosrdenství, musíme mluvit slušně, pokojně a rozumně. Ježíš řekl: „Povídám vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu.“ (Matouš 12:36) Proto je velmi důležité, abychom svůj jazyk používali milosrdně.
‚Odpusťte lidem jejich přečiny‘
12, 13. (a) Co se o milosrdenství učíme z podobenství o otrokovi, který svému pánovi dlužil obrovskou sumu peněz? (b) Co to znamená, odpustit svému bratrovi „až sedmasedmdesátkrát“?
12 Další způsob, jak druhým projevovat milosrdenství, je patrný z Ježíšova podobenství o otrokovi, který dlužil svému pánovi, králi, 60 milionů denárů. Otrok nebyl schopen takovou částku splatit, a proto krále naléhavě prosil o milosrdenství. Pán toho otroka „byl pohnut lítostí“, a tak mu dluh odpustil. Otrok však odešel a našel svého spoluotroka, který mu dlužil pouhých sto denárů, a nemilosrdně ho nechal uvrhnout do vězení. Když se pán dozvěděl, co se stalo, zavolal si toho otroka, kterému dluh odpustil, a řekl mu: „Ničemný otroku, zrušil jsem celý tvůj dluh, když jsi mě snažně prosil. Neměl ses zase ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?“ S tím ho jeho pán vydal žalářníkům. Ježíš pak své podobenství uzavřel slovy: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ (Matouš 18:23–35)
13 Z výše zmíněného podobenství je opravdu jasně vidět, že k milosrdenství neodmyslitelně patří ochota odpouštět. Jehova nám odpustil obrovský dluh v podobě hříchu. Neměli bychom tedy i my ‚odpouštět lidem jejich přečiny‘? (Matouš 6:14, 15) Než Ježíš začal vyprávět podobenství o nemilosrdném otrokovi, Petr se ho zeptal: „Pane, kolikrát má můj bratr proti mně zhřešit, a já mu mám odpustit? Až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Matouš 18:21, 22) Ano, milosrdný člověk je ochoten odpustit „až sedmasedmdesátkrát“, tedy neomezeně.
14. Jak můžeme v souladu se slovy u Matouše 7:1–4 projevovat druhým milosrdenství každý den?
14 Ježíš poukázal ještě na další způsob, jak máme druhým projevovat milosrdenství. Ve svém Kázání na hoře totiž řekl: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. . . . Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo slámy z oka‘, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám?“ (Matouš 7:1–4) Denně tedy můžeme druhým projevovat milosrdenství tím, že snášíme jejich slabosti, nejsme k nim kritičtí ani je neodsuzujeme.
„Konejme dobro všem“
15. Proč své projevy milosrdenství neomezujeme jen na své spoluvěřící?
15 V Jakubově dopisu je sice zdůrazněno milosrdenství vůči našim spoluvěřícím, ale to neznamená, že bychom své projevy milosrdenství měli omezovat jen na členy křesťanského sboru. V Žalmu 145:9 se říká: „Jehova je dobrý ke všem a projevy jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly.“ Bible nás vybízí, abychom ‚se stali napodobiteli Boha‘ a abychom ‚konali dobro všem‘. (Efezanům 5:1; Galaťanům 6:10) I když ‚nemilujeme svět ani věci ve světě‘, vůči potřebám lidí, kteří nejsou našimi spoluvěřícími, nejsme lhostejní. (1. Jana 2:15)
16. Jaké činitele ovlivňují to, jak projevujeme druhým milosrdenství?
16 Jakožto křesťané neváháme poskytnout jakoukoli potřebnou pomoc obětem ‚nepředvídaných událostí‘ nebo těm, kdo se ocitli v nějaké kritické situaci. (Kazatel 9:11) Co za daných podmínek uděláme a kolik toho uděláme, bude samozřejmě záviset na konkrétních okolnostech. (Přísloví 3:27) Když v hmotném ohledu pomáháme druhým, chceme si dávat pozor, abychom dobře míněnými skutky nepodporovali něčí lenost. (Přísloví 20:1, 4; 2. Tesaloničanům 3:10–12) Skutečně milosrdné jednání je tedy odezvou, v níž se snoubí něžný soucit neboli lítost se střízlivým úsudkem.
17. Co je nejlepším způsobem, jímž můžeme projevovat milosrdenství lidem, kteří nejsou členy křesťanského sboru?
17 Nejlepším způsobem, jak projevovat milosrdenství lidem, kteří nejsou členy křesťanského sboru, je dělit se s nimi o biblickou pravdu. Proč to tak je? Protože většina lidí dnes tápe v duchovní temnotě. Nevědí, jak se vypořádat s problémy, jimž čelí, a nemají ani žádnou skutečnou naději do budoucna. Proto je většina lidí ‚sedřených a jsou zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘. (Matouš 9:36) Poselství z Božího slova může být ‚lampou jejich nohám‘, to znamená, že jim může pomoci vyrovnat se s životními problémy. Bible pro ně může být také ‚světlem na vozové cestě‘, protože se z ní mohou dozvědět, jaký záměr má Bůh se zemí a s lidstvem, a tak mohou získat jasnou naději do budoucna. (Žalm 119:105) Je velkou výsadou, že tuto nádhernou biblickou pravdu můžeme sdělovat lidem, kteří ji opravdu zoufale potřebují. Velmi rychle se blíží „velké soužení“, a proto je dnes naléhavě třeba, abychom se účastnili díla, při němž se káže o Království a činí se učedníci. (Matouš 24:3–8, 21, 22, 36–41; 28:19, 20) Žádný jiný projev milosrdenství není tak důležitý.
Dávejme „to, co je uvnitř“
18, 19. Proč bychom se měli snažit projevovat milosrdenství v ještě větší míře?
18 Ježíš řekl: „Jako dary z milosrdenství . . . dávejte to, co je uvnitř.“ (Lukáš 11:41) Má-li být nějaký dobrý skutek projevem pravého milosrdenství, musí to být dar, který vychází z našeho nitra — tedy z láskyplného a ochotného srdce. (2. Korinťanům 9:7) Ve světě, kde je normou drsné jednání, sobectví a nezájem o utrpení a problémy druhých, je milosrdenství opravdu osvěžující.
19 Snažme se tedy tuto krásnou vlastnost projevovat v ještě větší míře. Čím milosrdnější budeme, tím víc se budeme podobat Bohu. A díky tomu povedeme opravdu smysluplný a uspokojivý život. (Matouš 5:7)
Co jste se naučili?
• Proč je obzvláště důležité být milosrdný ke svým spoluvěřícím?
• Jak můžeme milosrdenství projevovat v křesťanském sboru?
• Jak můžeme konat dobro lidem mimo křesťanský sbor?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 26]
Samaritán jednal milosrdně
[Obrázky na straně 27]
Křesťané oplývají milosrdnými skutky
[Obrázek na straně 30]
Nejlepší způsob, jak můžeme projevovat milosrdenství lidem mimo křesťanský sbor, je dělit se s nimi o biblickou pravdu