Kristova láska nás podněcuje, abychom lásku projevovali i my

„Ježíš, jenž miloval své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.“ (JAN 13:1)

1, 2. (a) V čem je Ježíšova láska tak výjimečná? (b) Z jakých hledisek budeme o lásce uvažovat v tomto článku?

JEŽÍŠ dal dokonalý příklad lásky. Jeho láska byla patrná ve všem — v jeho mluvě, chování, vyučování a také v jeho obětní smrti. Lidem, se kterými se setkával, a především svým učedníkům, prokazoval lásku až do samého konce svého pozemského života.

² Ježíšův výjimečný příklad lásky je pro jeho následovníky vysokým měřítkem, kterého se mají držet. Jeho příklad nás také motivuje, abychom podobnou lásku projevovali svým duchovním bratrům a sestrám i všem ostatním lidem. Tento článek pojednává o tom, co se mohou od Ježíše naučit křesťanští starší, pokud jde o projevování lásky těm, kdo se dopustili chyb, a to i velmi závažných. Také se zabývá tím, jak Ježíšova láska podněcuje křesťany, aby pomáhali svým bratrům, kteří mají finanční těžkosti, jsou zasaženi následky přírodní katastrofy nebo jsou nemocní.

3. I když se Petr dopustil vážných chyb, jak na něj Ježíš pohlížel?

³ V noci předtím než Ježíš zemřel, jeho vlastní apoštol Petr ho třikrát zapřel. (Mar. 14:66–72) Jakmile se však Petr vrátil, jak to Ježíš předpověděl, Ježíš mu odpustil. Svěřil Petrovi závažné úkoly. (Luk. 22:32; Sk. 2:14; 8:14–17; 10:44, 45) Co se učíme z Ježíšova postoje vůči těm, kdo se dopustili vážných chyb?

Napodobujme Kristův myšlenkový postoj při jednání s těmi, kdo se provinili

4. Především v jaké situaci je zapotřebí napodobovat Kristův myšlenkový postoj?

⁴ Z mnoha situací, které vyžadují, aby křesťané napodobovali Kristův myšlenkový postoj, je zvláště citově náročné projednávání závažných provinění, ať už v rodině nebo ve sboru. Je smutné, že s přicházejícím koncem Satanova systému si duch světa vybírá stále vyšší morální daň. Svět má k morálce nesprávný nebo lhostejný postoj, což může mladé i letité členy sboru nakazit a nahlodat jejich rozhodnutí jít po úzké cestě. V prvním století museli být někteří členové křesťanského sboru vyloučeni a jiní pokáráni. Podobné je to dnes. (1. Kor. 5:11–13; 1. Tim. 5:20) Když však starší, kteří takové věci řeší, projevují Kristovu lásku, může to mít na provinilce silný vliv.

5. Jak by měli starší napodobovat Kristův postoj k provinilcům?

⁵ Podobně jako Ježíš, i sboroví starší se musí vždy držet Jehovových spravedlivých měřítek. Přitom napodobují Jehovovu mírnost, laskavost a lásku. Pokud provinilec činí opravdové pokání, přičemž má kvůli svému přestupku „zlomené srdce“ a je ‚zdrcený na duchu‘, pak pro starší nemusí být těžké „usměrnit takového člověka v duchu mírnosti“. (Žalm 34:18; Gal. 6:1) Jak by ale měli jednat s někým, kdo je vzpurný a svého špatného jednání nelituje?

6. Čeho se při jednání s provinilci musí starší vyvarovat a proč?

 ⁶ Pokud provinilec odmítá biblické rady nebo se snaží svalit vinu na někoho jiného, starší a jiní členové sboru by tím mohli být rozhořčeni. Uvědomují si, jakou škodu provinilec způsobil, což by je mohlo svádět k tomu, aby dali průchod svým pocitům pramenícím z toho, co udělal a jak se k tomu staví. Hněv však může být škodlivý a neprojevuje se v něm ‚Kristova mysl‘. (1. Kor. 2:16; přečti Jakuba 1:19, 20) S některými lidmi Ježíš mluvil velmi otevřeně, ale ani jednou neřekl nic, co by bylo nenávistné nebo co by mohlo způsobit bolest. (1. Petra 2:23) Svými slovy a skutky provinilcům spíše ukazoval, že mohou činit pokání a znovu získat Jehovovu přízeň. Vždyť jedním z hlavních důvodů, proč přišel na zem, bylo ‚zachránit hříšníky‘. (1. Tim. 1:15)

7, 8. Čím by se starší měli nechat vést, když řeší právní případy?

⁷ Jak by měl Ježíšův příklad ovlivnit náš postoj k tomu, koho musí sbor pokárat? Pamatuj na to, že biblické opatření v podobě právního jednání ve sboru chrání stádo a může pokáraného provinilce podnítit, aby činil pokání. (2. Kor. 2:6–8) Je smutné, že někteří pokání nečiní a musí být vyloučeni. Povzbudivé však je, že mnoho takových osob se později k Jehovovi a do sboru vrátí. Mají-li starší podobný postoj, jaký měl Kristus, takovým lidem pomáhají urovnat cestu, aby změnili své srdce a nakonec se do sboru vrátili. V budoucnosti si někteří z těchto bývalých provinilců možná už nebudou pamatovat všechny biblické rady, které jim starší dali, ale určitě si budou pamatovat to, že starší respektovali jejich důstojnost a jednali s nimi laskavě.

⁸ Starší proto musí projevovat „ovoce ducha“, zejména Kristovu lásku, a to i za náročných okolností. (Gal. 5:22, 23) Nikdy by provinilce neměli ze sboru rychle vyloučit. Z jejich jednání musí být vidět, že si přejí, aby se provinilec vrátil k Jehovovi. Když ten, kdo zhřešil, později činí pokání, což se stává často, pak bude možná hluboce vděčný jak Jehovovi, tak těmto ‚darům v podobě lidí‘, kteří mu návrat do sboru usnadnili. (Ef. 4:8, 11, 12)

 Jak Kristovu lásku napodobovat v čase konce

9. Uveď příklad toho, jakým praktickým způsobem Ježíš ukázal, že miluje své učedníky.

⁹ Lukáš zaznamenal případ, kdy Ježíš prakticky ukázal, že miluje své učedníky. Ježíš věděl, že přijde čas, kdy Jeruzalém, který byl odsouzen ke zničení, bude římskými vojsky obklíčen, a z města tudíž nebude možné uniknout. Své učedníky miloval, a proto jim dal výstrahu: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ Co měli křesťané dělat? Ježíš jim předem dal jasné a konkrétní pokyny. „Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí, a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevstupují; protože to jsou dny pro vykonání práva, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ (Luk. 21:20–22) Poté, co římská vojska v roce 66 n. l. Jeruzalém obklíčila, poslušní křesťané v souladu s těmito pokyny jednali.

10, 11. Jak nám to, že uvažujeme o útěku prvních křesťanů z Jeruzaléma, pomáhá připravit se na „velké soužení“?

¹⁰ Při útěku z Jeruzaléma bylo nezbytné, aby si křesťané navzájem projevovali lásku, stejně jako Kristus během svého života na zemi projevoval lásku jim. Jistě se mezi sebou museli dělit o všechno, co měli. Ale Ježíšovo proroctví mělo mít ještě větší splnění, než bylo zničení onoho starověkého města. Ježíš předpověděl: „Bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane.“ (Mat. 24:17, 18, 21) Je možné, že i my budeme před ‚velkým soužením‘ a během něj zažívat obtíže a strádání. Budeme-li mít Kristův myšlenkový postoj, pomůže nám to tyto těžké okolnosti přestát.

¹¹ V té době bude nutné, abychom napodobovali Ježíšův příklad tím, že budeme projevovat nesobeckou lásku. Pavel dal v této souvislosti radu: „Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování. Vždyť ani Kristus se nelíbil sám sobě . . . Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš.“ (Řím. 15:2, 3, 5)

12. Jakou lásku bychom nyní měli pěstovat a proč?

¹² Podobně i Petr, který osobně pocítil Ježíšovu lásku, křesťany vybízel, aby pěstovali ‚nepokryteckou bratrskou náklonnost‘ a byli ‚poslušní pravdy‘. Měli ‚milovat jeden druhého  vřele ze srdce‘. (1. Petra 1:22) Rozvíjet vlastnosti, jaké projevoval Kristus, je v dnešní době důležitější než kdy dříve. Už nyní působí na všechny Boží služebníky stále silnější tlaky. Nikdo by neměl mít důvěru v žádnou složku tohoto starého světa, jehož nestabilitu názorně dokládají nedávné otřesy v jeho finančním systému. (Přečti 1. Jana 2:15–17.) Čím blíž je konec tohoto systému věcí, tím blíž bychom měli být k Jehovovi a jeden k druhému. Ve sboru bychom měli posilovat opravdová přátelství. Pavel radil: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) A Petr tuto myšlenku ještě zdůraznil slovy: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8)

13–15. Jak někteří křesťané projevili Kristovu lásku při odstraňování následků jedné přírodní katastrofy?

¹³ Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známí tím, že Kristovu lásku napodobují v praxi. Když v roce 2005 vichřice a hurikány zdevastovaly rozlehlá území na jihu Spojených států, více než 20 000 dobrovolníků z řad svědků Jehovových se nabídlo, že tam budou pomáhat. Mnozí z nich opustili pohodlí svého domova a stabilní práci, aby pomohli spoluvěřícím. Podnítil je k tomu Ježíšův příklad.

¹⁴ V jedné oblasti mořská hladina vzdutá bouřemi zasáhla až 80 kilometrů do vnitrozemí a hnala před sebou 10 metrů vysokou vodní stěnu. Když voda ustoupila, ukázalo se, že třetina domů a jiných budov, které jí stály v cestě, byla úplně zničena. Z různých zemí tam přijeli kvalifikovaní dobrovolníci z řad svědků, přivezli s sebou nářadí a stavební materiál a byli ochotni dělat jakoukoli práci. Dvě rodné sestry, které byly vdovami, naložily všechny svoje věci do dodávky a cestovaly 3 000 kilometrů, aby tam pomáhaly. Mladší z těchto sester v té oblasti zůstala, nadále spolupracuje s místním výborem pro humanitární pomoc a zároveň slouží jako pravidelná průkopnice.

¹⁵ V postižené oblasti bylo opraveno nebo znovu postaveno více než 5 600 domů svědků a jiných lidí. Jaké pocity měli místní bratři a sestry, kterým jejich spolukřesťané projevili tak velkou lásku? Jedné sestře, jejíž dům byl zničen, takže musela bydlet v malém obytném přívěsu s děravou střechou a rozbitým sporákem, bratři postavili skromný, ale pěkný dům. Byla Jehovovi a svým bratrům tak vděčná, že se neubránila slzám. V mnoha jiných případech místní svědkové, kteří přišli o střechu nad hlavou, zůstali ve svých provizorních obydlích rok nebo i déle, přestože už měli možnost nastěhovat se do svých znovu postavených domů. Proč? Své nové domy totiž dali k dispozici humanitárním pracovníkům.  Názorně to ukazuje, jak křesťané napodobují Kristův myšlenkový postoj.

Jak Kristův postoj napodobovat vůči nemocným

16, 17. Jak můžeme napodobovat myšlenkový postoj, jaký měl Kristus k nemocným?

¹⁶ Velkou přírodní katastrofu zažil pravděpodobně jen málokdo z nás, ale prakticky každý musí řešit nějaké zdravotní problémy, ať už své nebo členů své rodiny. Myšlenkový postoj, jaký měl Ježíš k nemocným, je pro nás příkladem. Láska ho podněcovala k tomu, aby měl s nimi soucit. Když k němu lidé přinášeli nemocné, „léčil všechny, kterým se špatně dařilo“. (Mat. 8:16; 14:14)

¹⁷ Křesťané dnes nemají zázračnou moc uzdravovat, jakou měl Ježíš, ale podobně jako on mají s nemocnými soucit. Z čeho je to vidět? Například starší napodobují Kristův myšlenkový postoj tím, že dělají různá opatření ve prospěch nemocných členů sboru a dbají na to, aby se opatření uskutečňovala. V zásadě jednají v souladu s tím, co je uvedeno u Matouše 25:39, 40. * (Přečti.)

18. Jak jisté dvě sestry projevovaly upřímnou lásku jiné sestře a k čemu to vedlo?

¹⁸ Samozřejmě, že k tomu, aby křesťan prokazoval druhým dobro, nemusí být sborovým starším. Podívejme se, jak to bylo v případě 44leté Charlene, která měla rakovinu a údajně jí zbývalo jen deset dní života. Její dvě duchovní sestry Sharon a Nicolette viděly, že potřebuje pomoc a že jejího věrného manžela už péče o ni velmi vyčerpává. Proto se nabídly, že se o ni budou v posledních dnech jejího života starat 24 hodin denně. Z deseti dnů bylo nakonec šest týdnů, ale tyto dvě křesťanky projevovaly nemocné sestře lásku až do konce jejího života. „Je to těžké, když víte, že někdo se už neuzdraví,“ říká Sharon, „Jehova nás ale posiloval. To, co jsme zažily, upevnilo náš vztah k němu a nás to sblížilo.“ Charlenin manžel říká: „Na laskavou a praktickou pomoc těchto dvou drahých sester nikdy nezapomenu. Díky jejich čistým pohnutkám a pozitivnímu přístupu byla tato poslední zkouška snazší jak pro mou věrnou Charlene, tak i pro mě, protože jsem takovou citovou úlevu potřeboval. Nikdy jim nepřestanu být vděčný. Jejich obětavost posílila mou víru v Jehovu a mou lásku k celému společenství bratrů.“

19, 20. (a) O kterých pěti stránkách Kristova myšlenkového postoje jsme uvažovali? (b) K čemu jsi odhodlán?

¹⁹ V této sérii tří článků jsme uvažovali o pěti stránkách Ježíšova myšlenkového postoje a o tom, jak můžeme vzor jeho smýšlení a jednání napodobovat. Podobně jako Kristus buďme i my ‚mírné povahy a ponížení v srdci‘. (Mat. 11:29) Také se snažme s druhými jednat laskavě, i když jsou nedokonalí a mají své slabosti. Buďme odvážní a poslouchejme Jehovu ve všem, a to dokonce tváří v tvář zkouškám.

²⁰ A konečně, projevujme lásku všem našim bratrům a sestrám „až do konce“, podobně jako to dělal Kristus. Podle této lásky se pozná, že jsme jeho pravými následovníky. (Jan 13:1, 34, 35) Ať tedy nadále „zůstává [tvá] bratrská láska“. (Hebr. 13:1) Nebuď pasivní. Buď rozhodnutý využívat svůj život ke chvále Jehovy a k pomoci druhým. Jehova tvému upřímnému úsilí požehná.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys to vysvětlil?

• Jak mohou křesťanští starší napodobovat Kristův myšlenkový postoj, když jednají s provinilci?

• Proč je zvláště důležité, aby Kristovu lásku křesťané napodobovali v tomto čase konce?

• Jak můžeme napodobovat myšlenkový postoj, jaký měl Kristus k nemocným?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Starší si přejí, aby se ti, kdo se provinili, vrátili k Jehovovi

[Obrázek na straně 18]

Jak křesťané, kteří opouštěli Jeruzalém, napodobili Kristův myšlenkový postoj?

[Obrázek na straně 19]

Svědkové Jehovovi jsou známí tím, že Kristovu lásku napodobují v praxi