Skutečně si vážíš svých požehnání?

IZRAELITÉ byli zázračně vysvobozeni z otroctví v Egyptě a zpočátku měli velkou radost, že Jehovu mohou svobodně uctívat. (2. Mojž. 14:29–15:1, 20, 21) Netrvalo však dlouho a jejich postoj se změnil. Začali si stěžovat. Proč? Protože přestali pamatovat na to, co pro ně Jehova udělal, a místo toho se zaměřili na těžkosti, které souvisely s životem v pustině. Říkali: „Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť není chléb a voda, a naše duše si zošklivila ten opovrženíhodný chléb [mannu].“ (4. Mojž. 21:5)

O několik století později David, král starověkého Izraele, napsal: „Pokud jde o mne, já jsem důvěřoval v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje z tvé záchrany. Budu zpívat Jehovovi, neboť se mnou jednal blahodárně.“ (Žalm 13:5, 6) David nezapomněl na Jehovovy skutky milující laskavosti. Pravidelně věnoval čas tomu, aby o nich přemýšlel. (Žalm 103:2) I s námi Jehova jedná blahodárně — projevuje nám svou přízeň a dává nám mnohá požehnání. Je důležité, abychom to, co pro nás dělá, nepovažovali za samozřejmost. Uvažujme proto o některých požehnáních, z nichž se těšíme.

„Důvěrný vztah k Jehovovi“

Žalmista napsal: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kdo se ho bojí.“ (Žalm 25:14) Možnost mít hluboký osobní vztah k Jehovovi je pro nedokonalé lidi opravdu velkou ctí. Přemýšlejme o tom, co by se stalo, kdybychom se začali příliš zaměřovat na každodenní záležitosti a věnovali méně času modlitbě. Jaký vliv by to mělo na náš vztah k Jehovovi? Jehova je náš Přítel, a proto očekává, že mu budeme důvěřovat a svěřovat se mu se svými  obavami, touhami a úzkostmi. (Přísl. 3:5, 6; Fil. 4:6, 7) Měli bychom tedy kvalitě svých modliteb věnovat pozornost.

Když jeden mladý svědek, který se jmenuje Paul, přemýšlel o svých modlitbách, uvědomil si, že má na čem pracovat. * Řekl: „Zvykl jsem si opakovat v modlitbách stále tytéž výroky.“ Vyhledal si k tomu námětu informace v Indexu publikací Watch Tower Society a zjistil, že v Bibli je zapsáno asi 180 modliteb. Jehovovi služebníci v nich vyjadřovali své nejvnitřnější pocity. Paul prohlásil: „Díky tomu, že jsem uvažoval o modlitbách zapsaných v Bibli, začal jsem se modlit za konkrétní věci. To mi pomohlo, abych Jehovovi otevřel své srdce. Teď se modlím opravdu rád.“

„Pokrm v pravý čas“

Dalším požehnáním od Jehovy jsou pravdy, které se dozvídáme z Písma. Když přijímáme bohatý duchovní pokrm, máme důvod „radostně volat kvůli dobrému stavu srdce“. (Iz. 65:13, 14) Musíme se však mít na pozoru před nebezpečnými vlivy, které by mohly vést k tomu, že ztratíme nadšení pro pravdu. Kdybychom například věnovali pozornost myšlenkám, které šíří odpadlíci, mohlo by to negativně ovlivnit naše smýšlení a způsobit, že si přestaneme vážit duchovního ‚pokrmu v pravý čas‘, který nám Jehova poskytuje prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Mat. 24:45–47)

André sloužil Jehovovi už řadu let, ale pak byl zaveden na scestí odpadlickým uvažováním. Byla to pro něj trpká zkušenost. Myslel si, že letmo se podívat na odpadlickou internetovou stránku přece nemůže být nebezpečné. Vypráví: „Takzvané pravdy, které odpadlíci hlásají, mě začaly přitahovat. Čím víc jsem je zkoumal, tím víc jsem byl přesvědčen, že mám oprávněné důvody opustit Jehovovu organizaci. Později jsem však některé argumenty, které odpadlíci používají proti svědkům Jehovovým, prozkoumal hlouběji, a uvědomil jsem si, jak jsou tito falešní učitelé lstiví. ‚Pádnými důkazy‘ proti nám byly informace vytržené z kontextu. Proto jsem se rozhodl znovu začít číst naše publikace a chodit na shromáždění. Brzy jsem pochopil, o co všechno jsem přišel.“ Nakonec to dobře dopadlo a André je opět součástí sboru.

‚Celé společenství bratrů‘

Požehnáním od Jehovy je i naše láskyplné a jednotné křesťanské společenství. (Žalm 133:1) Apoštol Petr napsal: „Mějte lásku k celému společenství bratrů.“ (1. Petra 2:17) Díky tomu, že k takovému společenství patříme, můžeme se těšit z vřelé podpory duchovních otců, matek, bratrů a sester. (Mar. 10:29, 30)

Vztahy s bratry a sestrami se však někdy mohou z různých důvodů narušit. Snadno  se například může stát, že projevy nedokonalosti nějakého spoluvěřícího nás začnou dráždit natolik, že k němu zaujmeme kritický postoj. V takovém případě by jistě bylo dobré pamatovat na to, že Jehova své služebníky miluje navzdory tomu, že jsou nedokonalí. Navíc „jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, zavádíme sami sebe na scestí a pravda v nás není“. (1. Jana 1:8) Rozhodně bychom měli vynaložit maximální úsilí, abychom ‚dále jeden druhého snášeli a velkoryse jeden druhému odpouštěli‘. (Kol. 3:13)

Mladá žena jménem Ann sama na sobě zakusila, jaké to je přijít o láskyplnou podporu spoluvěřících. Jednala podobně jako marnotratný syn z Ježíšova podobenství a nakonec přestala být součástí křesťanského sboru. Časem se ale vzpamatovala a k pravdě se vrátila. (Luk. 15:11–24) Co se naučila? Vypráví: „Teď, když jsem zpátky v Jehovově organizaci, vážím si všech bratrů a sester bez ohledu na jejich nedokonalost. V minulosti jsem ke každému hned byla kritická. Teď jsem ale rozhodnutá nedovolit, aby mě cokoli připravilo o požehnání, ze kterých se těším mezi spoluvěřícími. Ve světě není nic, co by stálo za to, aby člověk opustil tento duchovní ráj.“

Stále si važme svých požehnání

Pokladem nevyčíslitelné hodnoty je naše vyhlídka na příchod Božího Království, které vyřeší všechny problémy lidstva. Když jsme o této naději slyšeli poprvé, naše srdce bylo naplněno vděčností. Cítili jsme se podobně jako kupec z Ježíšova podobenství, který „prodal všechno, co měl“, aby mohl koupit „jednu perlu vysoké hodnoty“. (Mat. 13:45, 46) Ježíš nijak nenaznačil, že kupec si této perly časem přestal vážit. I my tedy buďme Jehovovi za tuto nádhernou naději stále vděční. (1. Tes. 5:8; Hebr. 6:19)

Uvažuj o tom, co říká Jean, která Jehovovi slouží už více než 60 let. „Mluvím o Božím Království s druhými a to mi pomáhá, abych ho měla stále před očima. Když zájemce pochopí, co toto Království vlastně je, a rozzáří se mu oči, vždycky mě to povzbudí. Když vidím, k jakým změnám v jeho životě pravdy o Království vedou, říkám si: ‚Pravda, o které s lidmi mluvím, je opravdu něco nádherného.‘“

Máme mnoho důvodů být vděční za všechna duchovní požehnání, která nám Jehova dává. V současnosti na nás sice doléhají různé zkoušky, například odpor, nemoci, stáří, sklíčenost, smrt někoho blízkého nebo finanční problémy, ale víme, že jsou jen dočasné. Pod vládou Božího Království se budeme kromě duchovních požehnání těšit i z mnoha požehnání doslovných. V novém systému věcí už nebudeme zažívat nic z utrpení, kterými procházíme dnes. (Zjev. 21:4)

Než tedy Boží Království přijde, stále se zaměřujme na duchovní požehnání, která dostáváme, a dávejme najevo svou vděčnost. Mějme podobný postoj jako žalmista, který napsal: „Sám jsi udělal mnoho věcí, Jehovo, můj Bože, dokonce svá podivuhodná díla a své myšlenky vůči nám; nikdo se k tobě nemůže přirovnat. Kdyby se mi zachtělo o nich vyprávět a mluvit, staly se početnějšími, než mohu vylíčit.“ (Žalm 40:5)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

V náročných situacích nám Jehova žehná tím, že dostáváme duchovní podporu