1., 2. (a) Co je nezbytné pro to, abychom měli blízký vztah s Jehovou? (b) Proč je užitečné přemýšlet o tom, jak na ukázňování od Boha reagovali lidé v minulosti?

„POKUD . . . jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U Svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočiště.“ (Žalm 73:28) Těmito slovy žalmista vyjádřil svou pevnou důvěru v Boha. Co tomu ale předcházelo? Když pozoroval, jak pokojně žijí zlí lidé, začal být zatrpklý. Stěžoval si: „Je marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v nevinnosti.“ (Žalm 73:2, 3, 13, 21) Potom ale přišel do „velkolepé Boží svatyně“ a to mu pomohlo, aby své smýšlení upravil a udržel si blízký vztah k Bohu. (Žalm 73:16–18) Ze svého zážitku získal důležité poučení: pokud chce mít blízký vztah s Jehovou, musí být ve společnosti Božích služebníků, přijímat rady a řídit se jimi. (Žalm 73:24)

² Důvěrný vztah s pravým Bohem určitě chceme mít i my. Je tedy nezbytné, abychom reagovali na jeho rady a ukázňování. Tímto způsobem nás totiž Jehova formuje, abychom byli takovými lidmi, jakými bychom podle něj být měli. V minulosti Bůh projevoval jednotlivcům a někdy i celým národům milosrdenství tím, že jim dával příležitost reagovat na jeho ukázňování. Zprávy o tom jsou zapsány v Bibli „pro naše poučení“ a „pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí“. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11) Když tyto zprávy blíž prozkoumáme, můžeme lépe pochopit Jehovovu osobnost a zároveň zjistit, jaký užitek z jeho formování můžeme mít.

3. Jak je v Izajášovi 64:8 a Jeremjášovi 18:1–6 znázorněna Jehovova autorita nad lidmi? (Viz úvodní obrázek.)

³ V Izajášovi 64:8 je obrazným jazykem popsána Jehovova autorita nad jednotlivci i národy. Je zde řečeno: „Jsi náš Otec, Jehovo. Jsme hlína a ty jsi náš Hrnčíř; a všichni jsme dílo tvé ruky.“ Hrnčíř má nad hlínou veškerou autoritu — může z ní vytvarovat jakoukoli nádobu. Samotná hlína o ničem nerozhoduje. Podobné je to s člověkem a Bohem. Člověk se s Bohem nemůže přít, stejně jako se hlína nemůže přít s hrnčířem, který ji tvaruje. (Přečti Jeremjáše 18:1–6.)

4. Formuje Bůh lidi nebo národy svévolně? Vysvětli to.

⁴ Jehova na příkladu starověkého Izraele ukázal, že je schopen lidi formovat stejně, jako hrnčíř formuje hlínu. Je tu však jeden podstatný rozdíl. To, jaká nádoba z hroudy hlíny vznikne, plně záleží na libovůli hrnčíře. Bible ale ukazuje, že Jehova lidi ani národy neformuje svévolně — nevytváří z některých dobré a z jiných špatné nádoby tak, jak ho napadne. Dal totiž lidem cenný dar v podobě svobodné vůle. Svou svrchovanou autoritu nikdy neuplatňuje způsobem, kterým by je o tento dar připravoval. Lidé se tedy musí sami rozhodnout, zda se nechají svým Stvořitelem tvarovat. (Přečti Jeremjáše 18:7–10.)

5. Jak Jehova uplatňuje svou autoritu nad lidmi, kteří se jím nechtějí nechat formovat?

⁵ Jak uplatňuje Velký hrnčíř svou autoritu v případě lidí, kteří jeho formování tvrdošíjně odmítají? Zamysli se: Co udělá hrnčíř, když zjistí, že z určité hlíny nelze vytvořit nádobu, kterou zamýšlel? Buď z ní vytvaruje jinou nádobu, anebo hlínu zkrátka vyhodí. Když musí hrnčíř hlínu vyhodit, většinou je to proto, že při práci s ní udělal něco špatně. S Jehovou je to ale jiné. (5. Mojž. 32:4) Když se jeho formování někdo nepodvolí, je to vždy chyba daného člověka. Způsob, jak Jehova s lidmi pracuje, totiž závisí na tom, jak lidé reagují. Z těch, kdo se tvarovat nechají, Jehova vytváří nádoby, které jsou užitečné. Například pomazaní křesťané jsou nádobami milosrdenství, ze kterých Jehova tvaruje nádoby „pro čestné použití“. Naopak z lidí, kteří formování odmítají, se stávají „nádoby zloby hodící se ke zničení“. (Řím. 9:19–23)

6., 7. Jak na radu od Jehovy reagoval David a jak Saul?

 ⁶ Jehova lidi tvaruje mimo jiné prostřednictvím rad a ukázňování. Uvažujme například o tom, jak formoval první dva izraelské krále, Saula a Davida. Když se David dopustil cizoložství s Bat-šebou, mělo to negativní dopad na něj i na druhé. Přestože byl králem, Jehova neváhal a přísně ho ukáznil. Poslal k němu proroka Natana s důrazným poselstvím. (2. Sam. 12:1–12) Jak na to David zareagoval? Hluboce ho to zasáhlo a činil pokání. Díky tomu mu Bůh projevil milosrdenství. (Přečti 2. Samuelovu 12:13.)

 ⁷ Úplně jinak ale na radu reagoval Davidův předchůdce král Saul. Jehova mu prostřednictvím proroka Samuela dal jednoznačný příkaz — pobít všechny Amalekity i jejich hospodářská zvířata. Saul ale neposlechl. Krále Agaga a některá zvířata ušetřil. Proč? Částečně asi proto, že chtěl oslavit sám sebe.  (1. Sam. 15:1–3, 7–9, 12) Když potom dostal radu, nenaslouchal jí a nedovolil, aby ho Velký hrnčíř formoval. Své jednání se snažil ospravedlnit. Vymlouval se, že chtěl zvířata obětovat Jehovovi, a Samuelovu radu zlehčoval. Jehova ho proto zavrhl a Saul už s ním potom nikdy neměl dobrý vztah. (Přečti 1. Samuelovu 15:13–15, 20–23.)

8. Co se můžeme naučit z toho, jak na Jehovovo formování reagovali Izraelité?

⁸ Příležitost reagovat na formování dává Jehova nejen jednotlivcům, ale také celým národům. V roce 1513 př. n. l. byli Izraelité osvobozeni z otroctví v Egyptě a krátce potom vstoupili s Bohem do smluvního vztahu. Stali se jeho vyvoleným národem a byli poctěni tím, že je Jehova obrazně řečeno formoval na svém hrnčířském kruhu. Opakovaně však dělali věci, které byly v Jehovových očích špatné — dokonce uctívali bohy okolních národů. Jehova jim chtěl pomoci, aby se změnili, a tak k nim znovu a znovu posílal proroky. Izraelité ale nenaslouchali. (Jer. 35:12–15) Jehova je za jejich tvrdošíjnost musel přísně ukáznit. Stali se podobnými nádobám hodícím se ke zničení. Severní, desetikmenné království dobyli Asyřané a jižní, dvoukmenné království Babylóňané. Co se z toho můžeme naučit? Z Jehovova formování budeme mít užitek pouze v případě, že na něj správně reagujeme.

9., 10. Jak na varování od Boha reagovali obyvatelé Ninive?

 ⁹ Možnost zareagovat na jeho formování dal Jehova také obyvatelům asyrského hlavního města Ninive. Proroku Jonášovi řekl: „Vstaň, jdi do velkého města Ninive a prohlašuj proti němu, že jejich špatnost vystoupila přede mne.“ Jehova rozhodl, že Ninive má být zničeno. (Jon. 1:1, 2; 3:1–4)

¹⁰ Když ale Jonáš poselství zkázy ohlásil, „muži z Ninive začali věřit Bohu a přistoupili k tomu, aby vyhlásili půst a aby se oblékli do pytloviny, od největšího z nich až po nejmenšího z nich“. A král „vstal ze svého trůnu, svlékl svůj úřední oděv, přikryl se pytlovinou a usedl do popela“. Obyvatelé Ninive na Jehovovo formování zareagovali a činili pokání. Jehova proto jejich město nezničil. (Jon. 3:5–10)

11. Která Jehovova vlastnost je patrná z jeho jednání s Izraelem a obyvateli Ninive?

¹¹ Přestože Izraelité byli vyvoleným národem, Jehova je ukázňoval. Ninivané naproti tomu v žádném smluvním vztahu s Bohem nebyli. Jehova je však před vykonáním rozsudku varoval, a když se v jeho rukou prokázali jako tvárná hlína, projevil jim milosrdenství. Z těchto dvou příkladů je jasně vidět, že náš Bůh Jehova „s nikým nezachází stranicky“. (5. Mojž. 10:17)

12., 13. (a) Co je vidět z toho, že je Bůh ochotný na základě reakce lidí změnit své rozhodnutí? (b) V jakém smyslu Jehova „pocítil lítost“ v případě Saula a v případě Ninivanů?

¹² Z toho, jak nás Bůh formuje, je vidět, že je rozumný a přizpůsobivý. Je to patrné v situacích, kdy na základě své schopnosti spravedlivě posuzovat lidi udělá určité rozhodnutí, ale pak ho v důsledku jejich reakce změní. Například v souvislosti s prvním izraelským králem Jehova řekl: „Opravdu lituji, že jsem způsobil, aby Saul vládl jako král.“ (1. Sam. 15:11) A když obyvatelé Ninive činili pokání a začali jednat správně, Bible říká, že „pravý Bůh pocítil lítost nad neštěstím, o němž mluvil, že jim je způsobí; a nezpůsobil je“. (Jon. 3:10)

¹³ Hebrejské slovo přeložené jako „pocítil lítost“ se vztahuje ke změně postoje či úmyslu. Například Saul měl zpočátku Jehovovo schválení. Když ale začal jednat neposlušně, Jehova ho zavrhl. Důvodem této změny nebylo to, že Jehova udělal chybu, když ho vybral za krále, ale to, že Saul začal jednat bez víry a být neposlušný. Pravý Bůh pocítil lítost také v souvislosti s obyvateli Ninive — to znamená, že změnil svůj úmysl vzhledem k nim. Vidíme tedy, že Jehova je rozumný, přizpůsobivý, laskavý a milosrdný Bůh, který je ochotný změnit své rozhodnutí, pokud se ten, kdo zhřešil, změní k lepšímu. Toto vědomí je pro nás určitě velkou útěchou.

14. (a) Jak nás Jehova formuje dnes? (b) Jak bychom na Boží formování měli reagovat?

¹⁴ V dnešní době nás Jehova formuje zejména prostřednictvím svého Slova a své organizace. (2. Tim. 3:16, 17) Měli bychom proto s vděčností přijímat veškeré rady a ukázňování, které tímto způsobem dostáváme. Bez ohledu na to, jak dlouho jsme pokřtění nebo kolik služebních výsad máme, měli bychom na Jehovovy rady reagovat a dovolovat mu, aby z nás vytvářel nádoby k čestnému použití.

15., 16. (a) S jakými negativními pocity může bojovat křesťan, který přišel o výsady? Uveď příklad. (b) Co nám pomůže překonat negativní pocity spojené s ukázněním?

 ¹⁵ Ukázňování má někdy formu poučení nebo usměrnění. Jindy možná potřebujeme přísnější ukáznění, protože jsme se dopustili něčeho špatného. V důsledku toho můžeme ztratit některé výsady ve sboru. Uvažujme například o Dennisovi, * který dřív sloužil jako starší. Vinou špatného úsudku se dopustil nesprávného jednání v určité obchodní záležitosti, a byl proto pokárán. Jak se Dennis cítil ten večer, kdy bylo sboru oznámeno, že už neslouží jako starší? Vzpomíná: „Připadalo mi, že jsem totálně selhal. V uplynulých 30 letech jsem měl hodně výsad. Byl jsem pravidelný průkopník, sloužil jsem v betelu, byl jsem jmenován služebním pomocníkem a potom starším. Krátce předtím než jsem výsady ztratil, jsem také měl svůj první proslov na oblastním sjezdu. Najednou to bylo všechno pryč. Styděl jsem se a cítil se trapně. Navíc jsem měl pocit, že už pro mě v Boží organizaci není místo.“

¹⁶ S nesprávným jednáním, kvůli kterému byl pokárán, musel samozřejmě Dennis přestat. Jak ale překonal své negativní pocity? Vysvětluje: „Rozhodl jsem se, že si udržím dobré duchovní návyky. Velké povzbuzení jsem čerpal od spolukřesťanů a z našich publikací. Například článek ‚Měl jsi dřív výsady ve sboru? Můžeš je získat znovu?‘, který vyšel ve Strážné věži z 15. srpna 2009, mi připadal jako dopis, kterým Jehova odpověděl na moje modlitby. Nejvíc se mi líbila tato rada: ‚Když v současné době větší odpovědnosti ve sboru nemáš, zaměř se na to, abys posiloval své duchovní smýšlení.‘“ Z ukáznění, které dostal, měl Dennis velký užitek a po několika letech byl znovu jmenován služebním pomocníkem.

17. V čem může být vyloučení prospěšné? Uveď příklad.

¹⁷ Dalším druhem ukáznění od Jehovy je vyloučení. Toto opatření chrání sbor před špatnými vlivy a může hrát významnou úlohu v duchovním uzdravení provinilce. (1. Kor. 5:6, 7, 11) Robert byl vyloučený téměř 16 let. Během té doby se jeho rodiče i sourozenci pevně a s věrností drželi biblického pokynu, aby se s provinilcem společensky nestýkali ani ho nezdravili. Robert byl před několika lety do sboru znovu přijat a dělá pěkné duchovní pokroky. Když dostal otázku, co ho podnítilo k tomu, aby se k Jehovovi a jeho lidu po tak dlouhé době vrátil, odpověděl, že na něj velmi působil postoj jeho rodiny. Říká: „Kdyby mi věnovali i jen trochu času, třeba se mě občas zeptali, jak se mám, stačilo by mi to. Právě to, že mi tak chyběli, byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl k Bohu vrátit.“

18. Jakou hlínou v rukou Velkého hrnčíře bychom měli být?

¹⁸ My sami tak přísné ukáznění možná nepotřebujeme. Jakou hlínou v rukou Velkého hrnčíře ale jsme? Jak reagujeme na ukázňování? Jsme jako David, anebo jako Saul? Velký hrnčíř je náš Otec. Nikdy nezapomínej, že „koho Jehova miluje, toho kárá, dokonce jako otec syna, v němž nalézá zalíbení“. Nezavrhuj tedy „ukázňování od Jehovy . . . a neoškliv si jeho kárání“. (Přísl. 3:11, 12)