„Při rodinném uctívání se vždycky tak zabereme do rozhovoru, že kdybych rodinu nezastavil, trvalo by dlouho do noci,“ říká jeden otec z Brazílie. Bratr z Japonska vypráví, že jeho desetiletý syn při studiu vůbec nevnímá čas a chce pokračovat. Proč? Bratr říká: „Baví ho to a má z toho radost.“

Ale upřímně řečeno, některé děti rodinné uctívání vůbec nebaví. Čím to je? Jeden bratr z Toga má zajímavý postřeh: „Uctívání Jehovy by nemělo být nudné.“ Mohl by tedy problém být v tom, jak rodinné uctívání probíhá? Mnoho rodin zjistilo, že společné studium pro ně může být „největším potěšením“, stejně jako sabat pro Izraelity. (Iz. 58:13, 14)

Otcové mnoha křesťanských rodin si uvědomují, že pokud má rodinné uctívání bavit všechny členy rodiny, musí probíhat v uvolněné atmosféře. Ralf, který má tři dcery a jednoho syna, říká, že jejich rodinné uctívání by ani neoznačil za studium, ale spíš za přátelský rozhovor. Je pravda, že dosáhnout toho, aby všichni měli o probíranou látku zájem a zabrali se do ní, není vůbec jednoduché. Jedna matka přiznává: „Ne vždycky mám dost síly, abych udělala rodinné uctívání tak zábavné, jak bych chtěla.“ Co s tím?

„Musíme být pružní,“ zdůrazňuje otec dvou dětí z Německa. Natalie, která má dvě děti, říká: „Při našem rodinném uctívání je důležitá rozmanitost, rozmanitost a zase rozmanitost.“ Mnohé rodiny si uctívání rozdělí na několik částí. Cleiton z Brazílie,  který má dvě dospívající děti, vysvětluje: „Studium je potom živější a zapojí se do něj všichni.“ Rozdělení studia na víc částí je praktické i v případě, že je mezi dětmi velký věkový rozdíl. Rodiče se mohou zaměřit na potřeby každého dítěte a pružně vybírat látku i způsob, jak ji předloží.

Co některé rodiny dělají, aby bylo jejich rodinné uctívání rozmanitější? Například na začátku zpívají písničky z našeho zpěvníku. „Navodí to příjemnou atmosféru a myšlenkově nás to připraví na látku, kterou budeme probírat,“ říká Juan z Mexika. Některé rodiny si vybírají písničky, které souvisí s tím, co budou ten večer studovat.

Mnoho rodin si společně čte nějaký úsek z Bible. Aby je to víc bavilo, rozdělí si role a každý člen rodiny čte jinou postavu. Jeden otec z Japonska přiznává, že to pro něj „ze začátku bylo trochu divné“. Ale jejich dva kluky to bavilo a byli rádi, že něco dělají všichni společně. Některé rodiny si biblické příběhy dokonce sehrají jako dramatizaci. Děti „často najdou v příběhu něco, co jsme my, rodiče, přehlédli,“ říká Roger z Jižní Afriky, který má dva syny.

Co dalšího se dá udělat, aby bylo rodinné uctívání rozmanité? Rodina může společně pracovat na nějakém projektu, například postavit model Noemovy archy nebo Šalomounova chrámu. Při takových projektech je potřeba zjistit co nejvíc podrobností, a to samo o sobě může být moc zajímavé. Například jedni rodiče z Asie se svou pětiletou dcerou a babičkou vytvořili stolní hru založenou na misionářských cestách apoštola Pavla. Jiné rodiny udělaly stolní hry podle příběhů z 2. Mojžíšovy. Rozmanitost „vdechla život našemu rodinnému uctívání, a vlastně i samotné naší rodině,“ říká 19letý Donald z Toga. Napadá tě nějaký projekt, díky kterému by bylo vaše rodinné uctívání zábavnější?

Rozmanitost a pružnost přispívají k tomu, že rodinné uctívání je zábavnější. Pokud z něj ale členové rodiny mají vytěžit co nejvíc, je potřeba, aby se na něj připravili. Menší děti se rychle unaví, a tak si hlava rodiny musí látku dobře promyslet. Jeden otec říká: „Když jsem připravený, všichni mají ze studia větší užitek.“ Bratr z Německa své rodině předem řekne, co budou v následujících týdnech probírat. Jeden otec z Beninu, který má šest malých dětí, občas naplánuje, že se budou na rodinném uctívání dívat na některé naše DVD. Rodině dopředu řekne, o jakých otázkách budou uvažovat. Není pochyb, že díky přípravě je rodinné uctívání mnohem kvalitnější.

Když členové rodiny dopředu vědí, co budou probírat, mohou se o tom spolu v průběhu týdne bavit a budou se na rodinné uctívání víc těšit. A pokud každý dostane nějaký úkol, bude cítit, že je to opravdu jeho rodinné uctívání.

Mnoho rodin bojuje s tím, aby měly rodinné uctívání pravidelně.

Otcové často musí trávit dlouhé hodiny v práci, aby své rodině zajistili alespoň to základní. Například jeden otec z Mexika odchází do práce v šest hodin ráno a vrací se až po osmé hodině večer. Občas je také nutné rodinné uctívání přesunout kvůli jiným duchovním činnostem.

I tak je ale potřeba důsledně dbát na to, aby rodinné uctívání probíhalo pravidelně. Jedenáctiletá Loïs z Toga říká: „Někdy musíme začít s rodinným uctíváním později, protože se přes den něco přihodilo. Pokaždé ho ale máme.“ Některé rodiny si moudře plánují rodinné uctívání na začátek týdne. Když se potom objeví něco nečekaného, mohou ho přesunout na jiný den.

Samotné slovní spojení „rodinné uctívání“ ukazuje, že jde o součást uctívání Jehovy. Všichni členové rodiny tak mohou Jehovovi každý týden přinášet „mladé býky svých rtů“. (Oz. 14:2) Pamatujte, že „Jehovova radost je vaše pevnost“. (Neh. 8:9, 10) Ať je tedy rodinné uctívání pro každého radostnou chvílí.