1., 2. a) Jaké obavy mívají rodiče, když jejich dítě vstoupí do puberty? b) V jakých ohledech se mohou mladí rozvíjet během dospívání?

JEDNÍM z nejradostnějších okamžiků v životě křesťanských rodičů je, když se jejich dítě dá pokřtít. Berenice má čtyři děti, které se daly pokřtít ještě před tím, než jim bylo 14 let. Říká: „Hodně jsme to s manželem prožívali. Byli jsme šťastní, že naše děti chtějí sloužit Jehovovi. Věděli jsme ale, že je čeká spousta náročných situací.“ Pokud máš dospívající dítě, možná si děláš podobné starosti i ty.

² Období dospívání může být náročné jak pro dítě, tak pro rodiče. Jeden expert na duševní vývoj dítěte o něm ale říká: „Neberte to tak, že dospívání je období, kdy se vaše dítě prostě chová ‚praštěně‘. Je to důležitá etapa jeho vývoje, kdy prožívá hluboké emoce, začleňuje se do společnosti a zlepšuje svoje schopnosti.“ V tomto období mohou vaše děti rozvíjet přátelství s Jehovou, zdokonalovat se v kazatelské službě a získat silnou touhu věnovat Jehovovi svůj život. Tak jako pro Ježíše to i pro ně může být  radostné období duchovního rozvoje. (Přečti Lukáše 2:52.) Co pro ně můžeš udělat ty jako rodič? Uvažuj o tom, jak Ježíš s láskou, pokorou a dobrým úsudkem vedl svoje učedníky.

3. Proč mohl Ježíš nazvat apoštoly svými přáteli?

³ Apoštolové oslovovali Ježíše „Pane“, ale zároveň ho vnímali jako svého přítele. (Přečti Jana 15:15.) V té době nebylo zvykem, aby si pán povídal se svými sluhy o soukromých věcech. Ježíš ale se svými apoštoly nejednal jako se sluhy. Trávil s nimi čas. Dokázal se jim otevřít a trpělivě naslouchal, když s ním mluvili o tom, co si myslí a jak se cítí. (Mar. 6:30–32) Taková důvěrná komunikace přispěla k tomu, že mezi nimi vzniklo blízké přátelství, a připravila je na odpovědné úkoly, které je čekaly.

4. Jak můžeš být pro své děti přítelem a zároveň autoritou? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ Michael, otec dvou dětí, říká: „Nemůžeme být jejich vrstevníky, ale můžeme být jejich přáteli.“ Přátelé jsou rádi spolu. Poctivě se zamysli, jestli bys nemohl trávit míň času v práci nebo jinými povinnostmi a být víc se svými dětmi. Přátele spojují také společné zájmy. Zkus si proto oblíbit hudbu, filmy nebo sporty, které má rádo tvoje dítě. Ilaria z Itálie vzpomíná: „Moji rodiče si občas pustili hudbu, kterou jsem měla ráda. A nejen to. Táta byl můj nejlepší kamarád a nedělalo mi problém se s ním bavit ani o citlivých věcech.“ Když jsi pro své děti přítelem a pomáháš jim tak získat „důvěrný vztah k Jehovovi“, neztrácíš tím svoji rodičovskou autoritu. (Žalm 25:14) Spíš jim tím dáváš najevo, že je máš rád a vážíš si jich. Stáváš se pro ně přístupnějším a je pravděpodobné, že se ti budou víc svěřovat.

5. K čemu Ježíš vedl své učedníky a proč?

⁵ Ježíš chtěl, aby jeho učedníci zažívali radost, kterou přináší život naplněný službou pro Jehovu. Proto je vedl k tomu, aby s nadšením kázali a vyučovali, a ujišťoval je, že jim bude vždy pomáhat. (Mat. 28:19, 20)

6., 7. Proč je od rodičů projevem lásky, když dbají na dodržování rozvrhu duchovních činností?

⁶ Určitě si přeješ, aby tvoje děti byly duchovně silné. A Jehova chce, abys je vychovával „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Ef. 6:4) Proto je třeba, abys jim pomáhal osvojit si dobré duchovní návyky. Uvažuj o tomto příkladu: Vzdělání je velmi důležité, a proto ti záleží na tom, aby tvoje děti chodily do školy a rády se učily. Ještě důležitější je vzdělání, které nám poskytuje Bůh, a proto chceš, aby se tvoje děti učily na shromážděních, sjezdech a na rodinném uctívání. Snažíš se jim vštěpovat lásku k Jehovovi a jeho moudrým zásadám. (Přísl. 24:14) Tak jako Ježíš školil své učedníky, i ty škol své dítě, aby se naučilo pravidelně chodit do služby a mělo touhu se s lidmi dělit o myšlenky z Božího Slova.

⁷ Jak může dítěti pomoct, když rodiče dbají na dodržování rozvrhu duchovních činností? Erin z Jižní Afriky  vzpomíná: „Když jsme měli studovat Bibli, jít na shromáždění nebo do služby, my děti jsme často fňukaly a protestovaly. Někdy jsme na rodinném studiu schválně zlobily a doufaly, že to rodiče vzdají. Oni to ale nikdy nevzdali. Díky jejich přístupu jsem se naučila být důsledná. Když teď něco naruší můj ‚duchovní režim‘, cítím potřebu se k němu vrátit, jak jen to půjde. Myslím, že kdyby rodiče nebyli tak důslední, bylo by pro mě určitě mnohem lehčí vynechávat shromáždění a zanedbávat další křesťanské povinnosti.“

8. a) Jak víme, že Ježíš uznával svá omezení? b) Jaký vliv měla jeho pokora na učedníky?

⁸ Přestože byl Ježíš dokonalý, pokorně uznával svá omezení a otevřeně mluvil o tom, že ve všem spoléhá na Jehovu. (Přečti Jana 5:19.) Podkopávala snad Ježíšova pokora jeho autoritu? Vůbec ne. Naopak, čím víc jeho učedníci viděli, že se spoléhá na Jehovu, tím víc mu důvěřovali. Později se naučili Ježíšovu pokoru napodobovat. (Sk. 3:12, 13, 16)

9. Jaký vliv může na tvoje děti mít, když dokážeš pokorně uznat, že nejsi dokonalý, a omluvit se?

⁹ Na rozdíl od Ježíše jsme nedokonalí a často děláme chyby. Proto je pokorně uznávej. (1. Jana 1:8) Koneckonců, jakého šéfa si vážíš víc? Toho, který dokáže přiznat chybu, nebo toho, který to neumí? Když tvoje dítě uvidí, že se dokážeš omluvit, bude si tě vážit o to víc. Zároveň se tak naučí přiznávat i svoje vlastní chyby. Rosemary, která má tři dospělé děti, říká: „Před dětmi jsme svoje chyby nepopírali a ony díky tomu byly ochotnější se nám svěřit, když měly nějaký problém. Uvědomovali jsme si, že nemáme patent na rozum, a tak jsme je učili, kde hledat nejlepší řešení. Když je něco trápilo, vždycky jsme se s nimi pomodlili a pomohli jim najít rady v našich publikacích.“

10. Jak Ježíš projevoval pokoru, když svým učedníkům dával nějaký pokyn?

¹⁰ Ježíš měl právo svým následovníkům přikázat, aby něco udělali. Často jim ale pokorně vysvětlil i důvod, proč to mají udělat. Například když jim říkal, že mají neustále hledat nejprve Království a Otcovu spravedlnost, ujistil je: „A to všechno ostatní vám bude přidáno.“ Nebo když jim řekl „přestaňte soudit“, vysvětlil jim proč: „Abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“ (Mat. 6:31–7:2)

11. Proč je dobré vysvětlovat svému dítěti důvody pro určitá rozhodnutí a pravidla?

¹¹ Pokud je to možné, vysvětli svému dítěti, proč jsi udělal určité rozhodnutí nebo stanovil nějaké pravidlo. Když pochopí, co tě k tomu vedlo, bude pro něj snazší ochotně poslechnout. Barry, který vychoval čtyři děti, říká: „Když svá rozhodnutí dítěti vysvětlíte, bude vám víc důvěřovat. Uvidí totiž, že jste tak nerozhodli jenom z rozmaru, ale z dobrého důvodu.“ Pamatuj také, že dospívající se učí dělat samostatná rozhodnutí „se svou silou rozumu“. (Řím. 12:1) Barry vysvětluje: „Dospívající děti se musí naučit rozhodovat  se racionálně, a ne jen na základě emocí.“ (Žalm 119:34) Když svá rozhodnutí dětem pokorně vysvětluješ, dáváš jim tím najevo, že si uvědomuješ, že už nejsou malé děti, a učíš je tím rozhodovat se samostatně.

12. Jak Ježíš díky svému dobrému úsudku pomohl Petrovi?

¹² Ježíš dokázal rozpoznat, v jakých oblastech se jeho učedníci potřebují zlepšit. Například když mu Petr dal radu, aby k sobě byl laskavý a vyhnul se smrti, určitě to myslel dobře. Ježíš ale poznal, že se za touto radou skrývá nesprávný postoj. Otevřeně proto Petra usměrnil. Potom učedníkům vysvětlil, proč by neměli být pohodlní, ale obětaví. (Mat. 16:21–27) Petr si jeho slova vzal k srdci. (1. Petra 2:20, 21)

13., 14. a) Co může být příznakem toho, že víra tvého dítěte slábne? b) Jak můžeš zjistit, v čem tvoje dítě potřebuje pomoct?

¹³ Modli se k Jehovovi, aby ti pomohl rozpoznat, v čem tvoje dítě potřebuje pomoct. (Žalm 32:8) Co by například mohlo naznačovat, že jeho víra slábne? Možná už nedělá věci s takovou radostí jako dřív, vyjadřuje se kriticky o lidech ze sboru nebo začalo být tajnůstkářské. Neměl bys z toho hned vyvozovat, že určitě vede dvojí život a tajně se dopouští vážných hříchů. * Zároveň bys ale takové projevy neměl ignorovat nebo si říkat, že to přejde samo.

¹⁴ Když chceš zjistit, v čem svému dítěti pomoct, laskavě a taktně se ho ptej. Představ si, že chceš načerpat vodu ze studny. Kdybys vědro vytahoval příliš rychle, mohla by se spousta vody vylít. Podobně kdybys na své dítě příliš tlačil, mohl bys promarnit cennou příležitost pochopit jeho myšlenky a pocity. (Přečti Přísloví 20:5.) Ilaria, kterou jsme už citovali, říká: „V dospívání mě to táhlo na dvě strany.  Chtěla jsem patřit do sboru, ale taky být co nejvíc se spolužáky. Tenhle vnitřní boj mi bral radost a rodiče to postřehli. Jednou večer mi řekli, že si všimli, že jsem nějaká smutná, a zeptali se mě, co se děje. S pláčem jsem jim vysvětlila, co mě trápí, a poprosila je o pomoc. Oni mě objali, řekli, že mě chápou, a slíbili, že pro mě udělají, co bude v jejich silách.“ Rodiče jí hned začali pomáhat, aby si našla nové a lepší přátele ve sboru.

15. Jak Ježíš projevoval dobrý úsudek při jednání s druhými?

¹⁵ Ježíšův dobrý úsudek se projevoval také tak, že si u svých učedníků všímal jejich kladných stránek. Například když Natanael slyšel, odkud Ježíš pochází, řekl: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ (Jan 1:46) Jaký úsudek by sis o Natanaelovi na základě jeho výroku udělal? Že je kritický? Že má předsudky? Že nemá víru? Ježíš viděl Natanaelovy dobré vlastnosti. Označil ho za muže, „v němž není žádný klam“. (Jan 1:47) Ano, svou schopnost číst v srdcích lidí používal Ježíš k tomu, aby v nich hledal to dobré.

16. Jak můžeš dítěti pomáhat, aby rozvíjelo svoje dobré vlastnosti?

¹⁶ Ty sice v lidském srdci číst nedokážeš, ale s Jehovovou pomocí můžeš projevovat dobrý úsudek a vidět hezké vlastnosti svého dítěte. I když tě někdy zklame, nikdy mu neříkej, že je průšvihář a beznadějný případ, a ani ho tak sám nevnímej. Ujišťuj ho, že vidíš jeho dobré vlastnosti a touhu dělat to, co je správné. Pochval ho za každý pokrok, který udělá, a když je to možné, projev mu větší důvěru. Pomůžeš mu tak, aby svoje dobré vlastnosti rozvíjelo. Stejně přistupoval Ježíš ke svým učedníkům. Asi rok a půl po prvním setkání s Natanaelem (kterému se také říkalo Bartoloměj) si ho vybral za apoštola. A Natanael věrně plnil úkoly, kterými ho Ježíš pověřil. (Luk. 6:13, 14; Sk. 1:13, 14) Místo abys ve svém dítěti vyvolával pocit nedostatečnosti, upřímně ho chval. Pomáhej mu, aby samo sebe vnímalo jako křesťana, který může pro Jehovu hodně udělat.

17., 18. Co může přinést vytrvalá snaha vést děti ke službě Jehovovi?

¹⁷ Při výchově můžeš občas prožívat něco podobného jako apoštol Pavel. Ten měl v duchovním smyslu mnoho dětí, které velmi miloval. Proto cítil „mučivou úzkost srdce“ při pomyšlení, že by některé z nich přestaly sloužit Jehovovi. (2. Kor. 2:4; 1. Kor. 4:15) Victor, který vychoval dva syny a dceru, říká: „Období jejich dospívání nebylo jednoduché. Ale těch hezkých chvil, které jsme prožili, bylo daleko víc než problémů, které jsme museli řešit. Díky Jehovově pomoci jsme si s dětmi vytvořili blízký vztah.“

¹⁸ Milí rodiče, víme, že svoje děti máte moc rádi a při jejich výchově se velmi namáháte. Nikdy to nevzdávejte. Až se vaše děti rozhodnou sloužit Bohu a vy uvidíte, jak „nadále chodí v pravdě“, určitě z toho budete mít nepopsatelnou radost. (3. Jana 4)