„Já a Otec jsme jedno,“ řekl Ježíš. (Jan 10:30) Někteří citují tento verš, aby dokázali, že Ježíš a jeho Otec jsou dvě části trojjediného Boha. Vyjádřil tím Ježíš tuto myšlenku?

Podívejme se na kontext. Ve 25. verši Ježíš prohlásil, že koná skutky ve jménu svého Otce. Od 27. do 29. verše mluví o symbolických ovcích, které mu dal jeho Otec. Oba výroky by jeho posluchačům nedávaly smysl, pokud by on a jeho Otec byly stejnou osobou. Ježíš tím v podstatě řekl: „Já a Otec jsme tak úzce spjati, že tyto ovce mi nikdo nemůže vzít, stejně jako je nemůže vzít mému Otci.“ Je to podobné, jako kdyby syn řekl nepříteli svého otce: „Pokud napadnete mého otce, je to, jako když napadnete mě.“ Nikdo by jistě nedošel k závěru, že syn a jeho otec jsou tatáž osoba. Všichni ale mohou vnímat silné pouto jednoty, které mezi nimi je.

Ježíš a jeho Otec, Jehova Bůh, jsou „jedno“ také v tom smyslu, že mezi nimi panuje naprostá shoda v tom, jaké mají cíle, měřítka a hodnoty. Na rozdíl od Satana Ďábla a prvních lidí, Adama a Evy, se Ježíš nikdy nechtěl stát nezávislým na Bohu. „Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce,“ vysvětlil Ježíš. „Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19; 14:10; 17:8)

Toto silné pouto jednoty však neznamená, že by se Bůh a jeho Syn Ježíš nedali od sebe odlišit. Jsou to dvě oddělené bytosti a mají různou osobnost. Ježíš má vlastní pocity, myšlenky, zážitky a svobodnou vůli. Ale rozhodl se podřídit vůli svého Otce. Podle záznamu u Lukáše 22:42 Ježíš řekl: „Ať se . . . neděje má vůle, ale tvá.“ Tento výrok by neměl smysl, kdyby se jeho vůle nemohla lišit od vůle jeho Otce. Pokud by Ježíš a jeho Otec skutečně byli jednou osobou, proč by se Ježíš k Bohu modlil a proč by pokorně připustil, že nezná věci, které zná pouze jeho Otec? (Matouš 24:36)

Příslušníci mnoha náboženství uctívají bohy, kteří jsou popisováni jako bytosti, jež se sváří a bojují se členy vlastní rodiny. Příkladem ze starověku je Kronos, bůh z řecké mytologie, který svrhl svého otce Úrana a spolykal vlastní děti. To se velmi liší od jednoty vycházející z pravé lásky, která je mezi Jehovou Bohem a jeho Synem. A právě tato jednota nás k nim přitahuje. Vlastně máme jedinečnou výsadu být ve spojení se dvěma nejvyššími bytostmi v celém vesmíru. Ohledně svých následovníků Ježíš v modlitbě prosil: „Aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi.“ (Jan 17:20, 21)

Když tedy Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno,“ nemluvil o tajemné Trojici, ale o nádherné jednotě, o nejtěsnějším poutu, jaké může spojovat dvě bytosti.