KLADLI jste si už někdy otázku, kdo vlastně jste? Napadlo vás, že už jste žili dříve? Pokud ano, nejste sami. O těchto otázkách uvažují lidé ve východních i západních kulturách již odedávna. Některé z nich tyto úvahy přivedly k nauce o převtělování neboli reinkarnaci. Je to názor, že když člověk zemře, jeho nehmotná část, „duše“, opouští  tělo a narodí se znovu v jiném těle — jako člověk, zvíře nebo rostlina —, a to v jedné či více po sobě jdoucích existencích.

Pro některé lidi je tato nauka možná uspokojujícím vysvětlením. Můžeme si ale být jisti, že je pravdivá? Co o tom říká Boží Slovo, Bible? Nejprve si musíme zodpovědět otázku, kde má tato nauka původ.

Podle historiků a jiných odborníků si s myšlenkou o nesmrtelné duši pohrávali už obyvatelé starověkého Babylónu, města, které bylo založeno více než 2 000 let před naším letopočtem. Morris Jastrow mladší ve své knize The Religion of Babylonia and Assyria (Náboženství Babylónie a Asýrie) říká, že otázkou nesmrtelnosti „se vážně zabývali babylónští teologové“. Pro Babylóňany „byla smrt přechodem k jinému druhu života“. Pan Jastrow dodává: „Primitivní teorie o tom, že existence v nějaké formě pokračuje, vznikla nepochybně proto, že se lidé nedokázali smířit s představou, že už nikdy nebudou při vědomí.“

Nauka o stěhování duší se potom začala objevovat i v jiných částech starověkého světa. Indičtí filozofové vypracovali složitý systém koloběhu znovuzrození, který byl založen na karmě neboli zákonu příčiny a následku. Myšlenku o převtělování převzali také vlivní řečtí filozofové a díky tomu ji přijal široký okruh lidí.

Zájem o převtělování dnes v západních zemích prudce stoupá. Známé osobnosti a mladší generace jsou fascinovány východními náboženstvími a zvyky. Objevila se záplava knih a webových stránek, které rozebírají význam domnělých zážitků z minulých životů. V mnoha zemích získala velkou oblibu terapie minulými životy. Při ní se pomocí hypnózy zkoumají údajné minulé životy lidí ve snaze porozumět jejich současným zdravotním problémům a vzorcům chování.

I když víra v reinkarnaci vznikla už ve starověku, je jistě třeba zodpovědět si tu nejdůležitější otázku: Skutečně k převtělování dochází? A křesťany bude určitě zajímat, zda je tato nauka v souladu s tím, co učí Bible. (Jan 17:17) Náš Stvořitel Jehova Bůh, zdroj života a zjevovatel tajemství, odhaluje věci týkající se života a smrti, které by se lidé jinak nedozvěděli. Tyto informace můžeme s důvěrou hledat v jeho Slově, Bibli. (Daniel 2:28; Skutky 17:28)

Boží názor snadno zjistíme, když budeme Bibli pečlivě zkoumat. V 1. Mojžíšově 3:19 jsou například zaznamenána slova, která Jehova řekl Adamovi poté, co jej spolu s Evou neposlechli. Čteme tam: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ Adam byl vytvořen z prachu a při smrti se do prachu vrátil. Boží výrok byl jasný. Když člověk zemře, nenarodí se jako někdo jiný, ale přestává existovat. * Tak jako jsou protikladem teplo a zima, sucho a vlhko, světlo a tma, je smrt opakem života. Mrtví jsou opravdu mrtví. Není to snad jednoduché a logické?

Údajné vzpomínky z minulých životů tedy musí mít nějaké jiné vysvětlení. Dosud se nepodařilo plně porozumět procesům, které probíhají v lidské mysli, včetně podvědomí, ani účinkům léků nebo následkům traumatických zážitků. Sny a události v našich představách, vycházející z obrovského množství informací uložených v paměti, mohou být tak živé, že se zdají být reálné. V některých případech ničemné duchovní  síly vyvolávají podivné zážitky, kdy se neskutečné věci jeví jako skutečné. (1. Samuelova 28:7–19)

Lidskou přirozenou touhou je žít a vědět, jaká budoucnost nás čeká. Kde se ale tato touha bere? Je zajímavé, že o Stvořiteli Bible říká: „Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti.“ (Kazatel 3:11, Ekumenický překlad) To je důvod, proč lidé chtějí žít věčně.

Jestliže nám Stvořitel Jehova Bůh vložil do srdce touhu žít věčně, je logické, že také odhalí, jak má být tato touha uspokojena. Z Bible vyplývá, že Stvořitelovým vznešeným záměrem je dát poslušným lidem život na rajské zemi. Žalmista, král David, pod inspirací řekl: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) Základní biblická nauka, která je s Božím věčným záměrem neoddělitelně spjata, je vzkříšení mrtvých. (Skutky 24:15; 1. Korinťanům 15:16–19)

Bible obsahuje osm zpráv o lidech, kteří byli před svědky vzbuzeni z mrtvých. * Jednalo se o případy vzkříšení, ne převtělení. Ty, kdo byli oživeni ze smrti, jejich rodina a přátelé ihned rozpoznali. V žádném případě nemuseli pátrat po tom, zda některý z novorozenců — ať už v místě, kde žili, nebo daleko od nich — není převtělenou duší jejich blízkého, který zemřel. (Jan 11:43–45)

Je velkou útěchou, že podle Božího Slova bude většina těch, kdo zemřeli, vzkříšena z mrtvých v Božím novém světě, kterým už záhy bude nahrazen současný ničemný svět. (2. Petra 3:13, 14) Informace o osobnosti miliard lidí jsou v dokonalé a neomezené paměti Jehovy, Boha, který si pamatuje dokonce jména všech hvězd. (Žalm 147:4; Zjevení 20:13) Až v novém světě, který nastolí, přivede k životu celé generace lidí, bude každý člověk moct poznat svůj rodokmen a osobně se setkat se svými předky. To je jistě nádherná vyhlídka.