JEŽÍŠOVO vzkříšení nebyla nějaká nepodstatná událost ve starověku, která by pro nás dnes neměla žádný význam. Apoštol Pavel zdůraznil její důležitost slovy: „Kristus . . . byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti. Poněvadž je totiž smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:20–22)

Ježíš byl vzkříšen 16. nisanu roku 33 n. l., v den, kdy Židé každý rok předkládali Jehovovi Bohu v jeho chrámové svatyni v Jeruzalémě první plody z první úrody obilí. Tím, že Pavel nazval Ježíše prvním ovocem, naznačil, že k životu budou vzbuzeni ještě další lidé.

Pavel pak vysvětlil, co bylo Ježíšovým vzkříšením umožněno. „Poněvadž je . . . smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka.“ Protože od Adama jsme zdědili hřích a nedokonalost, všichni umíráme. Ježíš však poskytl svůj dokonalý lidský život jako výkupné a tím umožnil, aby lidstvo bylo prostřednictvím vzkříšení propuštěno z otroctví hříchu a smrti. Pavel to v dopise Římanům 6:23 výstižně shrnul takto: „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“

Sám Ježíš vysvětlil, jaký význam pro nás má jeho smrt a vzkříšení. Řekl: „Musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život. Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:14–16)

Jen si to představte: Nekonečný život bez bolesti, utrpení a zármutku! (Zjevení 21:3, 4) To je opravdu radostná vyhlídka. Jeden znalec Bible to vyjádřil takto: „Hřbitovy nám připomínají pomíjivost života, ale vzkříšení nás ujišťuje o pomíjivosti smrti.“ Ano, Ježíšovo vzkříšení nám umožňuje žít věčně.