„V otázce, zda vůbec můžeme mluvit o konkrétním Božím jménu, a pokud ano, jaké jméno by to mělo být, jsme nedospěli k žádné shodě.“ (Profesor David Cunningham, Theological Studies)

Bůh řekl: „Já jsem Jehova. To je mé jméno.“ (Izajáš 42:8) Jehova je hebrejské jméno, které znamená „působí, že se stane“. (1. Mojžíšova 2:4, poznámka pod čarou)

Jehova si přeje, abychom jeho jméno používali. „Vzývejte jeho jméno,“ vybízí Bible. „Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy. Zmiňujte se, že jeho jméno je vysoko umístěno.“ (Izajáš 12:4)

Ježíš Boží jméno používal. V jedné modlitbě Jehovovi řekl: „Dal jsem jim [svým učedníkům] tvé jméno na vědomí a dám je na vědomí.“ Proč dával Boží jméno svým učedníkům na vědomí? Vysvětlil: „Aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“ (Jan 17:26)

„Člověk, který nezná Boha jménem, nezná jej ve skutečnosti jako osobu,“ napsal teolog Walter Lowrie, „a jestliže jej zná jen jako neosobní sílu, nemůže jej milovat.“

Muž jménem Victor chodil každý týden do kostela, ale měl pocit, že Boha ve skutečnosti nezná. „Když jsem se dozvěděl, že Boží jméno je Jehova, bylo to, jako by nás někdo oficiálně představil,“ říká. „Připadalo mi, jako bych se konečně setkal s někým, o kom jsem už hodně slyšel. Stal se pro mě skutečnou osobou a začal jsem si s ním vytvářet přátelský vztah.“

Jehova si zase vytváří přátelský vztah k těm, kdo jeho jméno používají. Pokud jde o ty, „kdo myslí na jeho jméno“, slibuje: „Projevím jim soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží.“ (Malachiáš 3:16, 17) Také odměňuje ty, kdo jeho jméno vzývají. Bible říká: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (Římanům 10:13)