Tento výrok je jedním z nejznámějších a nejcitovanějších textů z celé Bible. Podle jednoho vyjádření neexistuje žádný jiný verš, který by „tak výstižně shrnoval vztah Boha k lidem a cestu k záchraně“. V některých zemích je proto tento biblický verš nebo jen odkaz „Jan 3:16“ často k vidění na veřejných akcích, na samolepkách na autech, jako součást graffiti a na jiných místech.

Lidé, kterým záleží na tom, aby byl tento text druhým na očích, jsou nejspíš přesvědčeni, že Boží láska je zárukou jejich věčné záchrany. Jak to vidíte vy? Co si myslíte o Boží lásce? A co považujete za projevy jeho lásky k vám?

Mnoho lidí je ochotno uznat, že Bůh stvořil vesmír, přírodu i samotné lidstvo. Živé organismy jsou tak složité a vysoce funkční, že za jejich existencí musí stát nějaká vyšší inteligence. Řada lidí Bohu za dar života denně děkuje. Také jsou si vědomi toho, že jsou na Bohu zcela závislí, pokud jde o základní věci, které potřebují k životu – jako například vzduch, vodu, potraviny a přírodní cykly –, bez nichž by nemohli žít a dělat to, co jim přináší radost.

Jestliže Bohu za tyto věci děkujeme, děláme dobře, protože je skutečně naším tvůrcem a udržovatelem života. (Žalm 104:10–28; 145:15, 16; Skutky 4:24) Když přemýšlíme o tom, co všechno dělá, aby mohl existovat život, můžeme si uvědomit, že nás miluje. Apoštol Pavel uznával, že „[Bůh] dává všem lidem život, dech a všechno. Vždyť  od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ (Skutky 17:25, 28)

Bůh však svou lásku nevyjadřuje jen tak, že se stará o naši tělesnou schránku. Poctil nás také tím, že nám na rozdíl od zvířat dal duchovní potřeby a že nám pomáhá je uspokojovat. (Matouš 5:3) Díky tomu mají poslušní lidé naději, že se stanou součástí Boží rodiny, jeho „dětmi“. (Římanům 8:19–21)

Jak Jan 3:16 říká dále, Bůh nám svou lásku dal najevo tím, že poslal na zem svého Syna, Ježíše, který nás měl o svém Otci učit a který za nás měl zemřít. Mnozí věřící však připouštějí, že ve skutečnosti nerozumí tomu, proč bylo nutné, aby Ježíš za lidstvo zemřel, a v jakém smyslu je Ježíšova smrt projevem Boží lásky k nám. Podívejme se, jak jsou účel a hodnota Ježíšovy smrti vysvětleny v Bibli.

Všichni lidé jsou smrtelní – postihují je nemoci, stárnou a umírají. To ale nebyl Boží původní záměr. Bůh Jehova dal prvním lidem možnost žít věčně v ráji na zemi. Mělo to však jednu podmínku: museli ho poslouchat. Bůh řekl, že pokud se rozhodnou jinak, zemřou. (1. Mojžíšova 2:17) A přesně to se stalo – první člověk se proti Boží autoritě vzbouřil a přivodil smrt sám sobě i svým potomkům. „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili,“ vysvětluje apoštol Pavel. (Římanům 5:12)

Bůh ale „miluje právo“. (Žalm 37:28) Ačkoli nemohl ignorovat svévolné porušení zákona ze strany prvního člověka, neodsoudil kvůli neposlušnosti jednoho muže celé lidstvo k tomu, aby věčně trpělo a umíralo. Uplatnil naopak právní zásadu „život za život“, učinil tím zadost spravedlnosti a poslušným lidem umožnil věčný život znovu získat. (2. Mojžíšova 21:23, Bible21) Jak ale mohl být Adamův ztracený dokonalý život nahrazen? Tak, že by někdo obětoval život, který by měl stejnou hodnotu jako Adamův, tedy dokonalý lidský život.

Je jasné, že takovou oběť nemohl přinést žádný z nedokonalých potomků Adama, ale Ježíš ji přinést mohl. (Žalm 49:6–9) Narodil se nepoškozený dědičným hříchem, a byl proto dokonalý jako kdysi Adam. Když se svého života vzdal, vykoupil lidstvo z otroctví hříchu. Tím dal potomkům prvního lidského páru možnost, aby se jednou těšili ze stejného dokonalého života, jako měli původně Adam s Evou. (Římanům 3:23, 24; 6:23) Budeme ale z tohoto šlechetného, láskyplného skutku mít užitek automaticky, nebo pro to musíme něco udělat?

Vraťme se zpátky k Janovi 3:16 a všimněme si slov „aby žádný, kdo v [Ježíše] věří, nezahynul, ale měl život věčný“. Je z nich vidět, že dar věčného života je něčím podmíněný. Dostaneme ho za předpokladu, že budeme v Ježíše věřit a také ho poslouchat.

Možná vás napadne: Kde se tam mluví o poslušnosti? Neřekl snad Ježíš, že věčný život bude mít každý, „kdo v něj věří“? Ano. Víra je zásadní věc. Je však důležité mít na paměti, že podle Bible nestačí prostě věřit, že Ježíš existoval. Dílo Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words ukazuje, že slovo, které Jan v původním jazyce použil, má význam „spoléhat se na někoho, ne pouze věřit“. Má-li mít člověk Boží přízeň, nestačí, aby jen rozumově uznával, že Ježíš je zachránce. Musí se také upřímně snažit uplatňovat to, co Ježíš učil. Kde nejsou činy, je jakékoli vyznání víry bezcenné. „Víra bez skutků [je] mrtvá,“ říká Bible. (Jakub 2:26) Jinými slovy, od věřícího se vyžaduje, aby víru v Ježíše projevoval, tedy aby v souladu s ní žil.

Pavel tuto myšlenku vysvětluje takto: „Pohání nás . . . láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk [Ježíš] zemřel za všechny . . . a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15) Upřímná vděčnost za Ježíšovu oběť by nás měla podněcovat k tomu, abychom ve svém životě udělali změnu – abychom přestali žít sobecky pro sebe a začali žít pro Ježíše, který za nás zemřel. To znamená, že by pro nás mělo být rozhodující řídit se Ježíšovým učením. Taková změna bude mít nutně vliv na to, jaké uznáváme hodnoty a jak se rozhodujeme, a na všechno, co děláme. Jaká odměna čeká ty, kdo skutečně projevují víru v Ježíše?

Poslední část Jana 3:16 mluví o tom, co Bůh slibuje lidem, kteří projevují víru ve výkupné a žijí podle Božích měřítek. Božím záměrem je, aby nezahynuli, ale získali věčný život. Existují však dvě různá místa, kde lidé budou díky Boží lásce žít věčně.

Jedné skupině Ježíš slíbil věčný život v nebi. Svým věrným učedníkům jasně řekl, že jim připraví místo, aby mohli dostat výsadní postavení jako jeho spoluvládci. (Jan 14:2, 3; Filipanům 3:20, 21) Ti, kdo budou vzkříšeni k životu v nebi, „budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let“. (Zjevení 20:6)

Takové zvláštní postavení dostane jen omezený počet Kristových následovníků. Ježíš totiž řekl: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (Lukáš 12:32) Jak početné bude toto „malé stádo“? Ve Zjevení 14:1, 4 se píše: „Viděl jsem, a pohleďme, Beránek [vzkříšený Ježíš Kristus] stál na [nebeské] hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. . . . Ti byli koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ V porovnání s mnoha miliardami lidí, kteří dosud na zemi žili, tvoří 144 000 osob skutečně jen „malé stádo“. Jelikož jsou popsáni jako králové, vzniká otázka, nad kým budou vládnout.

Ježíš mluvil ještě o druhé skupině věrných lidí, kterým nebeské království přinese užitek. V Janovi 10:16 čteme Ježíšův výrok: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést a budou naslouchat mému hlasu a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Tyto „jiné ovce“ se těší, že budou žít věčně na zemi, což byla vyhlídka, kterou původně měli Adam s Evou. Jak víme, že to má být na zemi?

 Bible na řadě míst mluví o tom, že země jednou bude rájem. Pokud si to chcete ověřit, můžete si otevřít svou Bibli a přečíst si následující úseky: Žalm 37:9–11; 46:8, 9; 72:7, 8, 16; Izajáš 35:5, 6; 65:21–23; Matouš 5:5; Jan 5:28, 29; Zjevení 21:4. V těchto verších je předpověděno, že už nebudou války, hladomory, nemoci ani smrt. Popisuje se v nich doba, kdy dobří lidé budou s radostí stavět vlastní domy, obdělávat vlastní půdu a vychovávat své děti v prostředí, kde jim nebude hrozit žádné nebezpečí. * Je taková vyhlídka pro vás lákavá? Máme dobré důvody k přesvědčení, že se tyto sliby brzy splní.

Když se na chvíli zamyslíte nad tím vším, co pro vás a pro celé lidstvo Bůh dělá, je jasné, že už toho vykonal mnoho. Máme život, schopnost přemýšlet, určitou míru zdraví a všechno, co je nutné k zachování života. Navíc jsme od něj dostali dar v podobě Ježíšova výkupného. Díky tomu, že za nás Ježíš zemřel, můžeme dostat ještě víc dobrých věcí, jak se dozvídáme z Jana 3:16.

Věčný život v pokojných, příjemných podmínkách, kde nebudou hrozit nemoci, války, hladomory a smrt, bude znamenat, že lidská radost a štěstí nikdy neskončí. To, zda to také zažijete, záleží zcela na vás. Zbývá tedy otázka, co děláte vy pro Boha.