SOUDY v jedné západní zemi před časem přijaly nepravdivé důkazy proti dvěma mužům obviněným z vraždy a odsoudily je k trestu smrti. Jakmile vyšel tento omyl najevo, právníci nasadili všechny páky a dosáhli toho, že jeden z vězňů byl propuštěn. Pro toho druhého však nemohli nic udělat ani ti nejlepší advokáti – byl už popraven.

K takovému justičnímu omylu může dojít v jakémkoli právním systému. Bible proto vybízí: „O právo — o právo bys měl usilovat.“ (5. Mojžíšova 16:20) Pokud se soudci tímto pokynem řídí, mají z toho občané dané země užitek. Boží zákon poskytl starověkému Izraeli právní systém, který byl nestranný a spravedlivý. Podívejme se, zda je i na tomto zákonu vidět, že „všechny [Boží] cesty jsou právo“. (5. Mojžíšova 32:4)

V zájmu lidí je, aby soudci byli způsobilí, čestní a neúplatní. Zákon, který Izraelité od Boha dostali, kladl velký důraz na to, aby soudci takoví byli. Mojžíš měl na začátku putování pustinou vybrat pro tuto funkci „schopné muže bojící se Boha, důvěryhodné muže, kteří nenávidí nepoctivý zisk“. (2. Mojžíšova 18:21, 22) A po čtyřiceti letech skutečnost, že národ potřebuje „moudré a rozvážné a zkušené“ soudce, znovu zdůraznil. (5. Mojžíšova 1:13–17)

O staletí později judský král Jehošafat * soudcům přikázal: „Vizte [dávejte pozor], co děláte, protože nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu; a v záležitosti soudu je s vámi. A nyní ať na vás spočine děs před Jehovou. Buďte opatrní a jednejte, neboť u Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost ani stranickost ani braní úplatku.“ (2. Paralipomenon 19:6, 7) Král jim tedy připomněl, že pokud by se při rozhodování nechali ovlivňovat předsudky nebo chamtivostí, Bůh by je volal k odpovědnosti za jakékoli škody, které by tím někomu způsobili.

Když se izraelští soudci těmito vysokými měřítky řídili, lidé se cítili bezpečně. Ale Boží zákon také obsahoval soubor zásad, které soudcům pomáhaly dospět ke spravedlivým rozhodnutím i v těch nejsložitějších případech. Například které zásady to byly?

I když vybraní soudci měli být moudří a schopní muži, neměli se při vynášení rozsudků spoléhat na své vlastní schopnosti nebo úsudek. Bůh Jehova jim dal zásady a pokyny, díky kterým mohli dělat správná rozhodnutí. Zde jsou některé z nich.

Celou záležitost důkladně prozkoumejte. Prostřednictvím Mojžíše Bůh izraelským soudcům nařídil: „Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě.“ (5. Mojžíšova 1:16, Bible21) Soudci mohou vynést spravedlivý rozsudek pouze  v případě, že znají všechna fakta. Proto dal Bůh těm, kdo řešili právní spory, tento pokyn: „Budeš . . . hledat a pátrat a důkladně se dotazovat.“ Soudci neměli podnikat žádné další kroky, dokud se neujistili, že obvinění z trestného činu je pravdivé. (5. Mojžíšova 13:14; 17:4)

Vyslechněte výpovědi svědků. Výpovědi svědků měly pro vyšetřování zásadní význam. Boží zákon uváděl: „Jediný svědek by neměl povstat proti muži ohledně jakéhokoli provinění nebo jakéhokoli hříchu, v případě jakéhokoli hříchu, jehož by se dopustil. Ústy dvou svědků nebo ústy tří svědků by měla být záležitost potvrzena.“ (5. Mojžíšova 19:15) Svědkům zákon nařizoval: „Neroznášej pomluvy. Nepomáhej darebákovi křivým svědectvím.“ (2. Mojžíšova 23:1, Bible21)

Vyžadujte od svědků pravdomluvnost. To, jaký trest byl stanoven za lhaní u soudu, bylo pro všechny zúčastněné výstrahou. Zákon říkal: „Soudci budou důkladně pátrat, a jestliže je ten svědek falešný svědek a vznesl proti svému bratrovi falešné obvinění, učiníte mu potom, právě jak úkladně plánoval, že učiní svému bratrovi, a odklidíš, co je špatné, ze svého středu.“ (5. Mojžíšova 19:18, 19) Jestliže tedy člověk u soudu lhal, aby získal něčí dědictví, mohl očekávat, že přijde o stejnou částku. Pokud lhal proto, aby byl nevinný člověk odsouzen k trestu smrti, měl sám přijít o život. Tento pokyn byl pro svědky silnou motivací k tomu, aby mluvili pravdu.

Buďte nestranní. Po shromáždění všech dostupných důkazů soudci zvažovali, jaký vynést rozsudek. V této fázi byl obzvlášť důležitý jeden detail ze Zákona: „Nebudeš zacházet s poníženým stranicky a nebudeš dávat přednost osobě někoho velkého. Měl bys soudit svého společníka podle práva.“ (3. Mojžíšova 19:15) Soudci měli vždy rozhodnout podle skutkové podstaty daného  činu, a ne podle toho, jaký na ně zúčastnění udělali dojem nebo jaké měli společenské postavení.

Tyto zásady, které byly už před staletími jasně vyjádřené v Božím zákoně, mohou být v soudních síních užitečné i dnes. Jejich uplatňováním lze předejít chybně vedeným soudním procesům a justičním omylům.

Mojžíš položil Izraelitům otázku: „Který mocný národ má pravidla a zákony tak spravedlivé, jako je celý tento Zákon, který vám dnes předkládám?“ (5. Mojžíšova 4:8) Skutečně, žádný jiný národ takovou výhodu neměl. Za vlády krále Šalomouna, který se v mládí snažil soudit podle Jehovových zákonů, lidé „bydleli v bezpečí“ a těšili se z míru a blahobytu – „jedli a pili a radovali se“. (1. Královská 4:20, 25)

Je smutné, že se Izraelité nakonec k Bohu obrátili zády. Ten prostřednictvím proroka Jeremjáše prohlásil: „Pohleď, zavrhli samotné Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ (Jeremjáš 8:9) Výsledkem bylo, že se z Jeruzaléma stalo „město provinilé krví“, které bylo plné „odporných věcí“. Nakonec bylo zničeno a zůstalo 70 let neobydlené. (Ezekiel 22:2; Jeremjáš 25:11)

Prorok Izajáš zažil jedno z těžkých období izraelských dějin. Když se ohlížel zpět, podnítilo ho to, aby o Jehovovi a jeho zákonu řekl tato hluboce pravdivá slova: „Když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.“ (Izajáš 26:9, Bible21)

Určitě byl rád, že mohl pod božskou inspirací o vládě Mesiáše, Ježíše Krista, zapsat tato slova: „Nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši. A ponížené bude soudit se spravedlností a s přímostí bude muset udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ (Izajáš 11:3, 4) Pro všechny, kdo se stanou poddanými tohoto království, je to jistě nádherná vyhlídka. (Matouš 6:10)