Přejít k článku

Přejít na obsah

Plivnutí

Plivnutí

V případě, že někdo plivl na jiného člověka nebo mu plivl do obličeje, vyjádřil mu tím největší opovržení, nepřátelství nebo rozhořčení a ponížil ho. (4Mo 12:14) Když Joba postihlo neštěstí, byl takovým projevům opovržení vystaven. (Job 17:6; 30:10) Jestliže nějaký muž v Izraeli odmítl vstoupit do švagrovského manželství, které bylo předepsáno mojžíšským Zákonem, odmítnutá vdova měla tomu muži zout z nohy sandál, v přítomnosti starších mužů z jeho města mu plivnout do obličeje a tak ho veřejně ponížit. (5Mo 25:7–10)

Když Ježíš Kristus stál před Sanhedrinem, plivali na něj Židé (Mt 26:59–68; Mr 14:65), a když byl odsouzen u Piláta, plivali na něj římští vojáci. (Mt 27:27–30; Mr 15:19) Sám Ježíš předpovídal, že zažije takové opovržlivé zacházení (Mr 10:32–34; Lk 18:31, 32), kterým se splní prorocká slova: „Obličej jsem neskrýval před pokořujícími věcmi a před plivnutím.“ (Iz 50:6)

Naproti tomu jsou v Bibli zaznamenány tři události, kdy Ježíš Kristus použil své sliny k tomu, aby některé lidi zázračně uzdravil. (Mr 7:31–37; 8:22–26; Jan 9:1–7) Ježíš uzdravoval zázračným způsobem a tyto zázraky prováděl na základě působení Božího ducha, takže když v uvedených případech použil vlastní sliny, neznamenalo to, že pouze účinně aplikoval přírodní léčebný prostředek.