Izrael v době Davida a Šalomouna
BŮH slíbil, že Abramovu semeni dá zemi „od řeky Egypt až . . . k řece Eufrat“. (1Mo 15:18; 2Mo 23:31; 5Mo 1:7, 8; 11:24) Od okamžiku, kdy Jozue vstoupil do Kanaánu, to trvalo čtyři sta let, než Zaslíbená země dosáhla těchto hranic.
Král David dobyl aramejské království Coba, které v severní Sýrii sahalo až k Eufratu. a Úspěchy v boji proti Filištínům, kteří přebývali na jihu, přivedly Davida až k hranici Egypta. (2Sa 8:3; 1Pa 18:1–3; 20:4–8; 2Pa 9:26)
Šalomoun potom vládl „od Řeky [Eufrat] po zemi Filištínů a po egyptskou hranici“ a předstínil pokojnou vládu Mesiáše. (1Kr 4:21–25; 8:65; 1Pa 13:5; Ža 72:8; Ze 9:10) O území, které Izraelité obývali, se však obvykle říkalo, že sahá „od Danu po Beer-šebu“. (2Sa 3:10; 2Pa 30:5)
V rozporu s Božími pokyny král Šalomoun shromažďoval koně a dvoukolé vozy. (5Mo 17:16; 2Pa 9:25) K jejich přesunům mohl využívat síť cest a silnic. (Joz 2:22; 1Kr 11:29; Iz 7:3; Mt 8:28) Přesnou trasu těchto silnic však známe jen v několika málo případech. O jedné silnici například víme, že ‚vycházela z Betelu do Šekemu, a jižně od Lebony‘. (Sd 5:6; 21:19)
Kniha The Roads and Highways of Ancient Israel (Cesty a silnice ve starověkém Izraeli) uvádí: „Zřejmou obtíží při zkoumání starověkých cest v Izraeli je skutečnost, že se ze starozákonní doby nedochovaly žádné jasně patrné stopy cest; cesty v [tom období] totiž nemívaly zpevněný povrch.“ Vzhled terénu a vykopávky starověkých měst však přesto naznačují, kudy mnohé cesty vedly.
Silnice často rozhodovaly o tom, kudy se ubírala vojska. (1Sa 13:17, 18; 2Kr 3:5–8) Při útoku na Izrael Filištíni postupovali z Ekronu a Gatu do místa „mezi Sokem a Azekou“. Tam, „v nížině Elah“, se s nimi střetlo Saulovo vojsko. Potom, co David zabil Goliata, Filištíni uprchli zpět do Gatu a Ekronu a David odešel do Jeruzaléma. (1Sa 17:1–54)
Města Lakiš (D10), Azeka (D9) a Bet-šemeš (D9) ležela na přirozených cestách, které vedly Šefelou směrem k judské pahorkatině. Tato města tak hrála klíčovou úlohu při obraně izraelského vnitrozemí před nepřáteli, kteří táhli po silnici Via Maris. (1Sa 6:9, 12; 2Kr 18:13–17)
[Poznámka pod čarou]
a Území Rubenovců zasahovalo do Syrské pouště, která na východě končí u Eufratu. (1Pa 5:9, 10)
[Mapy na straně 17]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Území a silnice v době sjednoceného království
Hranice (Šalomounova doba)
Tifsach
Chamat
Tadmor
Berotai (Kun?)
Sidon
Damašek
Tyros
Dan
Jeruzalém
Gaza
Aroer
Beer-šeba
Tamar
Ecjon-geber
Elat (Elot)
[Řeky a vodní toky]
Eufrat
ř. ú. Egypt
David a Šalomoun (silnice)
B10 Gaza
C8 Joppe
C9 Ašdod
C10 Aškalon
C11 Ciklag
C12 PUSTINA PARAN
D5 Dor
D6 Chefer
D8 Afek
D8 Rama
D9 Šaalbim
D9 Gezer
D9 Makac
D9 Ekron
D9 Bet-šemeš
D9 Gat
D9 Azeka
D10 Soko
D10 Adullam
D10 Keila
D10 Lakiš
D11 Jattir
D12 Beer-šeba
E2 Tyros
E4 Kabul
E5 Jokneam (Jokmeam?)
E5 Megiddo
E6 Taanak
E6 Arubbot
E7 Piraton
E8 Lebona
E8 Cereda
E8 Betel
E9 Dolní Bet-choron
E9 Horní Bet-choron
E9 Geba
E9 Gibeon
E9 Gibea
E9 Kirjat-jearim
E9 Nob
E9 Baal-peracim
E9 Jeruzalém
E9 Betlém
E10 Tekoa
E10 Hebron
E11 Zif
E11 Choreš?
E11 Karmel
E11 Maon
E11 Eštemoa
F5 En-dor
F5 Šunem
F5 Jezreel
F6 Bet-šean
F7 Tirca
F7 Šekem
F8 Caretan
F8 Šilo
F8 Ofra?
F9 Jericho
F11 En-gedi
G2 Abel-bet-maaka
G2 Dan
G3 Chacor
G3 MAAKA
G5 Lo-debar (Debir)
G5 Rogelim
G6 Abel-mechola
G7 Sukkot
G7 Machanajim
H1 SÝRIE
H4 GEŠUR
H6 Ramot-gilead
H8 Rabba
H9 Medeba
H11 Aroer
H12 MOAB
I4 Chelam?
I9 AMMON
[Hlavní silnice]
C10 Via Maris
H6 Králova cesta
[Pohoří]
F5 hora Gilboa
[Vodní plochy]
C8 Středozemní moře (Velké moře)
F10 Solné moře (Mrtvé moře)
G4 Galilejské moře
[Pramen nebo studna]
E9 En-rogel
[Obrázky na straně 16]
Vpravo: Údolí Elah směrem na východ k judské pahorkatině
Dole: Síť silnic v Zaslíbené zemi umožňovala cestování