Přejít k článku

Přejít na obsah

126. KAPITOLA

Petr zapírá Ježíše

Petr zapírá Ježíše

MATOUŠ 26:69–75 MAREK 14:66–72 LUKÁŠ 22:54–62 JAN 18:15–18, 25–27

  • PETR NA NÁDVOŘÍ KAIFÁŠOVA DOMU ZAPÍRÁ JEŽÍŠE

Po Ježíšově zatčení v zahradě Getsemane ho apoštolové opustili a ze strachu utekli. Dva z nich se ale na útěku zastavují. Je to Petr „a ještě jeden učedník“, pravděpodobně apoštol Jan. (Jan 18:15; 19:35; 21:24) Vydávají se za Ježíšem a možná ho doženou ve chvíli, kdy ho lidé vedou do domu Annáše. Když Annáš posílá Ježíše k veleknězi Kaifášovi, Petr a Jan ho v bezpečné vzdálenosti následují. Asi se bojí o svůj život, ale zároveň mají starost, co se stane s Ježíšem.

Jan se s veleknězem zná, a tak je mu dovoleno na nádvoří Kaifášova domu vstoupit. Petr zůstává u brány. Potom co se Jan vrátí a promluví si se služebnou, která dělá vrátnou, může jít dovnitř i on.

Tu noc je zima, a tak se lidé na nádvoří ohřívají u ohně. Petr si k nim přisedne a čeká, jak to s Ježíšem dopadne. (Matouš 26:58) Vrátná, která Petrovi dovolila jít dovnitř, teď na něj díky světlu ohně líp vidí. Říká mu: „Nejsi i ty jeden z učedníků toho člověka?“ (Jan 18:17) A není sama, kdo Petra poznává a obviňuje, že býval s Ježíšem. (Matouš 26:69, 71–73; Marek 14:70)

To Petra úplně rozhodí. Snaží se zůstat nenápadný, a dokonce se vyplíží ke vchodu. Popírá, že patří k Ježíšovi, a říká: „Neznám ho, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ (Marek 14:67, 68) Začíná se „zaklínat a přísahat“, což znamená, že si za svými slovy stojí a je ochotný nést následky, kdyby nebyla pravdivá. (Matouš 26:74)

V té době se projednává Ježíšův případ, a to zřejmě v horní části Kaifášova domu. Petr a ostatní čekají dole a nejspíš vidí, jak přicházejí a odcházejí různí lidé, aby proti Ježíšovi svědčili.

Petr má galilejský přízvuk, který prozrazuje, že nemluvil pravdu. Navíc jeden z přítomných lidí je příbuzným Malcha, kterému Petr usekl ucho. Říká Petrovi: „Vždyť jsem tě s ním viděl v zahradě!“ Když Petr Ježíše zapírá potřetí, stane se to, co Ježíš předpověděl – zakokrhá kohout. (Jan 13:38; 18:26, 27)

To už je Ježíš zřejmě na balkoně, ze kterého je vidět dolů na nádvoří. Otáčí se na Petra a podívá se mu do očí. Petra bodne u srdce. Vzpomene si, co mu Ježíš před několika hodinami řekl v horní místnosti. Představte si, jak je zdrcený, když si uvědomí, co udělal! Odchází z nádvoří a hořce pláče. (Lukáš 22:61, 62)

Jak se to mohlo stát? Jak mohl Petr, který si byl tak jistý tím, že je duchovně silný a že Ježíšovi zůstane věrný, svého Pána zapřít? V situaci, kdy je pravda překrucována a Ježíš je označen za nejhoršího zločince, měl Petr příležitost zastat se nevinného člověka. On se ale k tomu, kdo má „slova věčného života“, obrátil zády. (Jan 6:68)

Z Petrova nešťastného zážitku je vidět, že i toho, kdo má pevnou víru v Boha, může nečekaná zkouška nebo pokušení vyvést z rovnováhy. Je proto zapotřebí být na takové situace dobře připravený. To, co se stalo Petrovi, by mělo být varováním pro každého Božího služebníka!