Přejít k článku

Přejít na obsah

4. OTÁZKA

Jak mám reagovat, když udělám chybu?

Jak mám reagovat, když udělám chybu?

PROČ TO ŘEŠIT

Když se naučíš chyby přiznat, ostatní uvidí, že jsi zodpovědný, a budou ti důvěřovat.

CO BYS UDĚLAL TY?

Představ si následující situaci: Erik hraje s kamarády baseball. Odpálí míč a ten dopadne přímo na přední sklo sousedova auta. Na skle zůstane slušný pavouk.

Kdybys byl na Erikově místě, co bys udělal?

ZASTAV SE A PŘEMÝŠLEJ!

MÁŠ TŘI MOŽNOSTI:

  1. Utéct.

  2. Na někoho to svést.

  3. Přiznat se sousedovi a nabídnout mu, že to zaplatíš.

Možná by tě lákala možnost A. Existují ale dobré důvody, proč jít s pravdou ven – ať už jde o rozbité sklo, nebo o cokoli jiného.

TŘI DŮVODY, PROČ CHYBU PŘIZNAT

  1. Je to správné.

    Bible říká: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18)

  2. Tomu, kdo svoji chybu přizná, lidé spíš odpustí.

    Bible říká: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ (Přísloví 28:13)

  3. Líbí se to Bohu a to je nejdůležitější.

    Bible říká, že nečestné lidi si Jehova „oškliví, zato z přímých lidí si dělá důvěrné přátele“. (Přísloví 3:32, Jeruzalémská bible)

Karina se snažila před tátou zatajit, že dostala pokutu za rychlou jízdu. Nedalo se to ale tajit donekonečna. Karina říká: „Asi o rok později se taťka díval na výpis od pojišťovny a všiml si pokuty na moje jméno. Měla jsem pěkný průšvih.“

Jaké je poučení? Karina dodává: „Když budeš svoje chyby skrývat, věci se tím jenom zhorší. Stejně za ně později zaplatíš.“

JAK SE MŮŽEŠ ZE SVÝCH CHYB POUČIT

Bible říká: „Všichni přece v mnohém chybujeme.“ (Jakub 3:2, Bible21) Ukázali jsme si, že je známkou pokory a rozumnosti se k chybám přiznat – a udělat to hned.

Dalším krokem je to, že se ze svých chyb poučíš. Vera říká: „Snažím se brát každou chybu jako příležitost něco se naučit. Díky tomu můžu být lepším člověkem a příště tu situaci zvládnout líp.“ Teď se podíváme, jak na to.

Vezmeš si tátovo kolo a nechtěně na něm něco rozbiješ. Co uděláš?

  • Budu mlčet a doufat, že na to táta nepřijde.

  • Řeknu tátovi, co se stalo.

  • Řeknu tátovi, že za to může někdo jiný.

Dostaneš z testu za pět, protože ses neučil. Když se tě na to učitelka zeptá, co jí řekneš?

  • Řeknu, že test byl moc těžký.

  • Přiznám, že si za tu špatnou známku můžu sám.

  • Řeknu, že si na mě zasedla.

Kdyby ses pořád vracel ke svým dřívějším chybám, bylo by to, jako by ses při řízení auta pořád díval do zpětného zrcátka

Teď se nad oběma situacemi zamysli a zkus se vžít nejdřív do táty a potom do učitelky. Co si o tobě budou myslet, když se ke své chybě hned přiznáš? A co si budou myslet, když ji budeš tajit nebo se budeš vymlouvat?

Vzpomeň si na nějakou chybu, kterou jsi udělal v posledním roce, a odpověz si na tyhle otázky:

Co to bylo za chybu? Jak ses k ní postavil?

  • Zatajil jsem to.

  • Na někoho jsem to svedl.

  • Hned jsem se přiznal.

Jestli jsi chybu nepřiznal, jak ses potom cítil?

  • Dobře, prošlo mi to.

  • Špatně, měl jsem říct pravdu.

Jak by se ta situace dala zvládnout líp?

Co ses z toho naučil?

CO MYSLÍŠ?

Proč někteří lidé nechtějí přiznat svoje chyby?

Co si o tobě budou ostatní myslet, když se vždycky budeš snažit svoje chyby zatajit nebo se z nich nějak vykroutit? Na druhou stranu, co si budou myslet, když je budeš umět přiznat? (Lukáš 16:10)