1., 2. (a) Co Jonáš způsobil sobě i posádce lodi? (b) Jak mohou události z Jonášova života pomoci nám?

 JONÁŠ si ze všeho nejvíc přeje, aby ty hrůzostrašné zvuky přestaly. Není to jen vichr svištící skrz lanoví a obrovské vlny narážející do boků lodi, takže celá skřípe a vrže. Pro Jonáše je mnohem horší slyšet hlasy kapitána a ostatních námořníků, kteří na sebe pokřikují a snaží se udržet loď na hladině. Jonáš si je jistý, že tyto muže čeká smrt, a děsí ho vědomí, že je to jeho vina.

² Jak se Jonáš dostal do tak hrozné situace? Provinil se vůči svému Bohu. Jak? Mohl to ještě nějak napravit? Z odpovědí na tyto otázky se můžeme hodně naučit. Jonášův příběh nám například ukazuje, že i lidé, kteří věrně slouží pravému Bohu, mohou udělat vážnou chybu. Je z něj ale také vidět, že nemusí být vše ztraceno.

3.–5. (a) Co se lidem většinou vybaví, když slyší jméno Jonáš? (b) Co víme o Jonášově původu? (Viz také poznámku pod čarou.) (c) Proč služba pro Jonáše zřejmě nebyla snadná ani příjemná?

³ Když lidé slyší jméno Jonáš, často se jim vybaví negativní rysy jeho osobnosti, například neposlušnost nebo tvrdohlavost. Takový pohled je však poněkud zjednodušený. Jehova vybral Jonáše, aby mu sloužil jako prorok. Určitě by mu nesvěřil tak závažnou odpovědnost, kdyby byl nevěrný nebo nedodržoval jeho měřítka.

⁴ Ve 2. Královské 14:25 se dozvídáme něco málo o Jonášově původu. (Přečti.) Pocházel z Gat-cheferu, města vzdáleného  pouze čtyři kilometry od Nazaretu, kde asi o 800 let později vyrůstal Ježíš. a Jonáš prorokoval za vlády Jeroboama II., krále desetikmenného izraelského království. Doba, kdy sloužil prorok Elijáš, byla už dávno pryč a jeho nástupce Eliša zemřel během vlády Jeroboamova otce. Přestože Jehova tyto muže použil k tomu, aby odstranili uctívání Baala, Izrael se ke svému Bohu znovu vzpurně obrátil zády. V době Jonášovy služby byla země pod vlivem krále, který „dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích“. (2. Král. 14:24) Plnit úlohu proroka tedy pro Jonáše nebylo snadné ani příjemné. Přesto ji vykonával věrně.

⁵ Jednoho dne se však Jonášův život dramaticky změnil. Dostal od Jehovy úkol, o kterém si myslel, že je nad jeho síly. O co ho Jehova žádal?

 6. Jaký úkol dostal Jonáš od Jehovy a proč mu mohl připadat náročný?

⁶ Jehova Jonášovi řekl: „Vstaň, jdi do velkého města Ninive a prohlašuj proti němu, že jejich špatnost vystoupila přede mne.“ (Jon. 1:2) Není těžké pochopit, proč se Jonáš tohoto úkolu zalekl. Ninive leželo asi 800 kilometrů na východ a cesta by mu trvala přibližně měsíc. Těžkosti spojené s tak dlouhým a namáhavým putováním však pro něj zřejmě nebyly tím nejhorším. V Ninive měl totiž ohlásit Jehovův rozsudek proti Asyřanům, což byl národ nechvalně proslulý násilím a velkou krutostí. Vzhledem k tomu, že Jonášovo poselství mělo malou odezvu mezi Božím lidem, co mohl čekat od pohanů? Jak tento osamělý Jehovův služebník pochodí v obrovském Ninive, které se později stalo známým jako „město krveprolévání“? (Nah. 3:1, 7)

7., 8. (a) Z čeho je vidět, že Jonáš byl pevně rozhodnutý utéct před úkolem, který mu Jehova dal? (b) Proč bychom Jonáše neměli považovat za zbabělce?

⁷ Nevíme, co všechno se Jonášovi honilo hlavou. Víme ale, že se dal na útěk. Jehova ho poslal na východ, a Jonáš se vydal  na západ – tak daleko na západ, jak to jen šlo. Dostal se do přístavu Joppe a tam nastoupil na loď, která plula do Taršiše. Někteří učenci říkají, že Taršiš ležel na území dnešního Španělska. V tom případě Jonáš mířil na místo, které bylo od Ninive vzdálené asi 3 500 kilometrů. Cesta až na druhý konec Velkého moře mohla trvat celý rok. Je z toho vidět, jak pevně byl rozhodnutý utéct před úkolem, který mu Jehova dal. (Přečti Jonáše 1:3.)

⁸ Znamená to, že byl zbabělý? Takový závěr by byl ukvapený. Jak uvidíme, Jonáš dokázal projevit neobvyklou statečnost. Byl však nedokonalý a bojoval s mnoha slabostmi, stejně jako my všichni. (Žalm 51:5) Kdo z nás se nikdy ničeho nezalekl?

 9. Jaké pocity v nás může vyvolat nějaký úkol od Jehovy a na co bychom si v takové chvíli měli vzpomenout?

⁹ Někdy můžeme mít pocit, že po nás Bůh žádá něco, co je příliš těžké, nebo dokonce nemožné. Obavy v nás může vyvolávat například úkol kázat dobrou zprávu o Božím království. (Mat. 24:14) Je snadné zapomenout na hlubokou pravdu, kterou vyslovil Ježíš: „U Boha je všechno možné.“ (Mar. 10:27) Pokud se nám to občas stane, dokážeme asi pochopit, jak se Jonáš cítil. K čemu ale vedlo to, že utekl?

10., 11. (a) V co možná Jonáš doufal, když loď opustila přístav? (b) Do jakého nebezpečí se loď s posádkou dostala?

¹⁰ Představ si Jonáše na palubě fénické nákladní lodi. Sleduje, jak kapitán a posádka dokončují poslední přípravy, loď odráží od břehu a vyplouvá na moře. Pobřeží pomalu mizí z dohledu a Jonáš zřejmě doufá, že se mu od úkolu, kterého se tak bál, podařilo utéct. Najednou se ale mění počasí.

¹¹ Zvedá se silný vítr a moře začíná běsnit. Vlny jsou tak obrovské, že by si s nimi jen těžko poradily i dnešní lodě. Jak dlouho se malé a křehké dřevěné plavidlo zmítalo v mohutných vlnách nahoru a dolů? A věděl tehdy Jonáš to, co později napsal – že „sám Jehova vrhl na moře velký vítr“? Těžko říct. Viděl ale, jak námořníci začali volat ke svým bohům, a byl si jistý, že odtud žádná pomoc nepřijde. (3. Mojž. 19:4) Napsal: „Pokud jde o loď, té hrozilo ztroskotání.“ (Jon. 1:4)  A co dělal on sám? Mohl se snad modlit k Bohu, před kterým utíkal?

12. (a) Proč bychom Jonáše neměli odsuzovat za to, že usnul? (Viz poznámku pod čarou.) (b) Jak Jehova ukázal, co je příčinou silné bouře?

¹² Jonáš se cítil bezmocný. Sestoupil do podpalubí, našel si místo, kde si mohl lehnout, a tvrdě usnul. b Později za Jonášem přišel kapitán, vzbudil ho a naléhal, aby se jako všichni ostatní modlil ke svému bohu. Námořníci byli přesvědčení, že na té bouři je něco nadpřirozeného, a tak metali los, aby zjistili, kdo za to může. Jak los vyřazoval jednoho muže za druhým, Jonáš byl čím dál vyděšenější. Nakonec Jehova ukázal na toho, kvůli komu se moře rozbouřilo – na Jonáše! (Přečti Jonáše 1:5–7.)

13. (a) K čemu se Jonáš námořníkům přiznal? (b) Co chtěl Jonáš po námořnících a proč?

¹³ Jonáš šel s pravdou ven. Řekl, že je služebníkem všemohoucího Boha Jehovy a že před ním utíká, protože se vůči němu provinil. Uznal, že všechny námořníky vystavil nebezpečí. Jonáš viděl hrůzu v jejich očích. Zeptali se ho, co s ním mají udělat, aby zachránili loď i sami sebe. Co jim odpověděl? Naléhal na ně: „Zdvihněte mě a vrhněte mě do moře, a moře se vám utiší; protože jsem si vědom, že ta velká vichřice na vás přišla kvůli mně.“ (Jon. 1:12) Představa, že by měl utonout ve studeném, rozbouřeném moři, ho možná děsila. Jak by ale mohl všechny ty muže poslat do záhuby, když věděl, že je může zachránit?

14., 15. (a) Jak můžeme napodobovat Jonášovu víru? (b) Jak na Jonášovu žádost reagovali námořníci?

¹⁴ To rozhodně nejsou slova zbabělce! Když Jehova viděl, jakou statečnost a obětavost Jonáš v této krajní situaci prokázal, muselo mu to udělat velkou radost. Ukázalo se, že Jonáš má silnou víru. Můžeme ji napodobovat tím, že zájmy druhých dáváme před své vlastní. (Jan 13:34, 35) Když vidíme, že někdo potřebuje pomoc, ať už v tělesném, citovém, nebo duchovním ohledu, jsme obětaví? Jestliže druhým pomáháme, Jehovu to velmi těší.

 ¹⁵ Jonášova slova možná zapůsobila i na námořníky, protože mu nejdřív odmítli vyhovět. Namísto toho dělali všechno, co mohli, aby bouři přestáli a dostali se ke břehu. Nebylo to ale nic platné. Vichřice stále sílila. Nakonec viděli, že nemají na vybranou. Volali k Jonášovu Bohu, Jehovovi, prosili ho, aby jim projevil milosrdenství, a Jonáše hodili do moře. (Jon. 1:13–15)

16., 17. Co se stalo s Jonášem, když se ocitl v moři? (Viz také obrázky.)

¹⁶ Jonáš se ocitl uprostřed ohromných vln. Ve zpěněném moři a vodní tříšti se ze všech sil snažil zůstat nad hladinou. Sledoval přitom, jak se loď rychle vzdaluje. Mohutné vlny se přes něj valily a on se začal topit. Klesal níž a níž a pomalu ztrácel naději.

¹⁷ To, co prožíval, později barvitě popsal. Před očima mu proběhl celý jeho život. Bylo mu líto, že už nikdy neuvidí Jehovův nádherný chrám v Jeruzalémě. Připadalo mu, že klesá  do hlubin moře až k úpatí hor a zaplétá se do chaluh. Smrt se neodvratně blížila. (Přečti Jonáše 2:2–6.)

18., 19. Jaký mořský živočich Jonáše spolkl a kdo za všemi těmi událostmi stál? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹⁸ Náhle se objevil obrovský tmavý stín! Rychle se k němu blížil, otevřela se velikánská tlama a Jonáše spolkla!

¹⁹ Zdálo se, že je s ním konec. Najednou si ale uvědomil, že se děje něco zvláštního – zůstal naživu. Ryba ho nerozkousala ani nerozdrtila, a dokonce se v ní ani neudusil. I když se mu mohla stát hrobem, stále žil. Zmocnila se ho posvátná bázeň. Zřejmě si začal uvědomovat, že to byl Jehova, kdo „ustanovil, aby [ho] spolkla velká ryba“. c (Jon. 1:17)

20. Co se o Jonášovi dozvídáme z jeho modlitby?

²⁰ Ubíhaly minuty a hodiny. V nejhlubší temnotě měl Jonáš čas urovnat si myšlenky a modlit se k Jehovovi. Jeho modlitba je zaznamenaná ve druhé kapitole knihy Jonáš. Je z ní vidět, že Jonáš velmi dobře znal Písmo, protože použil řadu myšlenek ze Žalmů. Odráží se v ní také jedna krásná vlastnost – vděčnost. Jonáš svou modlitbu uzavřel slovy: „Pokud jde o mne, já ti budu obětovat s hlasem díkůvzdání. Co jsem slavnostně slíbil, splním. Záchrana patří Jehovovi.“ (Jon. 2:9)

21. Co důležitého poznal Jonáš a na co bychom měli pamatovat my?

²¹ „V nitru ryby“, na jednom z nejpodivnějších míst, kde by se člověk mohl ocitnout, Jonáš poznal, že Jehova může zachránit kohokoli, kdekoli a kdykoli. (Jon. 1:17) Pouze Jehova mohl udržet člověka naživu tři dny a tři noci v břiše velké ryby. Je dobré si připomínat, že sloužíme Bohu, „v jehož ruce je [náš] dech“. (Dan. 5:23) Od něj máme životní  sílu a díky němu existujeme. Jsme mu za to vděční? A dáváme to najevo tím, že ho posloucháme?

22., 23. (a) Jak byla zakrátko vyzkoušena Jonášova vděčnost? (b) Co dalšího se od Jonáše můžeme naučit?

²² A co Jonáš? Dal svoji vděčnost najevo tím, že Jehovu poslechl? Po třech dnech a třech nocích ryba „vyzvrátila Jonáše na souš“. (Jon. 2:10) Po všech těch útrapách ani nemusel plavat ke břehu! Samozřejmě musel zjistit, kde vlastně je. Hloubka jeho vděčnosti byla zakrátko podrobena zkoušce. U Jonáše 3:1, 2 je napsáno: „Potom přišlo Jehovovo slovo k Jonášovi podruhé a říkalo: ‚Vstaň, jdi do velkého města Ninive a ohlaš mu prohlášení, které k tobě mluvím.‘“ Jak Jonáš reagoval?

²³ Neváhal a poslechl. Čteme: „Na to Jonáš vstal a v souladu s Jehovovým slovem šel do Ninive.“ (Jon. 3:3) Je vidět, že se ze svých chyb poučil. I v tom bychom měli jeho víru napodobovat. Všichni hřešíme a děláme chyby. (Řím. 3:23) Necháme se tím zlomit, nebo se ze svých chyb poučíme a budeme Bohu dál poslušně sloužit?

24., 25. (a) Jak Jehova odměnil Jonáše ještě za jeho života? (b) Jaká odměna čeká Jonáše v budoucnosti?

²⁴ Odměnil Jehova Jonáše za jeho poslušnost? Bezesporu ano. Zdá se, že Jonáš se nakonec dozvěděl, že námořníci přežili. V jeho knize totiž čteme, že ihned po jeho obětavém činu se bouře uklidnila a námořníci se „začali Jehovy velice bát“. Přinesli oběti jemu, a ne svým falešným bohům. (Jon. 1:15, 16)

²⁵ Mnohem později přišla ještě větší odměna. Dobu, kdy byl Jonáš ve velké rybě, Ježíš prorocky přirovnal k době, kdy on sám bude v hrobě neboli šeolu. (Přečti Matouše 12:38–40.) Až se o tom Jonáš po svém vzkříšení dozví, určitě z toho bude mít velkou radost. (Jan 5:28, 29) Jehova si přeje odměnit i tebe. Jsi ochotný se podobně jako Jonáš poučit ze svých chyb a být poslušný a obětavý?