Během těch těžkých let zákazu zůstali Lennart a Virginia Johnsonovi i Roy a Juanita Brandtovi ve svém misionářském působišti. „Roy Brandt a já jsme byli předvoláni k úřednímu výslechu,“ vzpomínal Lennart. „Úředníci Trujillovy vlády si předtím pozvali bratra Manuela Hierrezuela.“ Skončilo to tragicky, protože Manuel byl během výslechu zabit. Zůstal do konce života věrný. Jak to teď dopadne s Lennartem a Royem? Lennart pokračoval: „Vyslýchali nás odděleně a zjevně si naše odpovědi nahrávali. Tehdy se nic víc nestalo, ale o dva měsíce později noviny oznámily, že Trujillova vláda zákaz svědků Jehovových zrušila a že můžeme obnovit svou činnost.“

Před zákazem v roce 1950 se v Dominikánské republice účastnilo kazatelské služby 261 zvěstovatelů. Když v srpnu 1956 zákaz skončil, bylo jich 522. Zpráva, že po šesti letech věznění, omezování a neustálého dohledu budou bratři moci svobodně sloužit, vyvolala nadšení.

Jak Jehovovi služebníci na tento nečekaný vývoj událostí zareagovali? Okamžitě začali reorganizovat svou činnost. Hledali místa, kde by se sbory mohly scházet, vytvořili nové mapy obvodů a znovu začali vést sborové záznamy. Bratři byli rádi, že mohou objednávat a dostávat publikace. Výsledkem bylo, že za pouhé tři měsíce, v listopadu 1956, se na kázání podílelo už 612 zvěstovatelů.

Katoličtí duchovní okamžitě začali proti svědkům Jehovovým intrikovat s cílem je očernit. Měli oporu v konkordátu, který Trujillo podepsal s Vatikánem, a stupňovali svou snahu ovlivnit vládu, aby činnost svědků potlačila. Katolický kněz Oscar Robles Toledano poslal oficiální dopis ministrovi vnitra Virgiliu Álvarezovi Pinovi, ve kterém žádal vládu o podporu pro své úsilí „probudit dominikánský lid, aby si uvědomil mimořádné nebezpečí, jež představuje sekta ‚svědkové Jehovovi‘“.

Toledano vysvětlil, že mu jde především o to, aby „zastavil tažení, při kterém svědkové Jehovovi obracejí lidi na svou víru“. Také ve svém dopise doporučil, aby nebylo povoleno dovážet do země naše publikace,  „zejména knihu ‚Pravda vás osvobodí‘ a časopis Strážná věž“.

Spojenci, které měli náboženští vůdci v Trujillově vládě, se ke spiknutí proti svědkům připojili. Francisco Prats-Ramírez, předseda Dominikánské strany, napsal v červnu 1957 Trujillovi oficiální dopis, ve kterém uvedl: „Plánuji uspořádat sérii veřejných setkání namířených proti zhoubnému, protivlasteneckému působení svědků Jehovových.“

Kniha Trujillo—Little Caesar of the Caribbean (Trujillo – Malý císař Karibiku) popisuje, že se okamžitě rozběhla pomlouvačná kampaň: „Během letních měsíců roku 1957 uveřejnil dominikánský tisk řadu tvrzení vysokých vládních úředníků, kteří svědky Jehovovy obviňovali z ‚podvratných a zhoubných‘ činností. Když jezuitský kněz Mariano Vásquez Sanz tuto sektu veřejně odsoudil prostřednictvím Trujillovy rozhlasové stanice La Voz Dominicana [Hlas Dominikánců] jako služebníky komunismu a označil její stoupence za ‚zatvrzelé a rafinované nepřátele, zločince a vlastizrádce‘, vyvolalo to řetězovou reakci. Hned nato vyzvali arcibiskupové Ricardo Pittini a Octavio Antonio Beras v pastýřském listu katolické kněze, aby své farníky před tímto ‚strašným kacířstvím‘ chránili.“

Církev a politici společným úsilím dosáhli svého. V červenci schválil kongres Dominikánské republiky zákon zakazující svědky Jehovovy. Zanedlouho bratři opět museli snášet bití a policejní brutalitu. Celkem bylo zatčeno asi 150 bratrů a sester.