Jonathan z Filipín měl v nemocnici dohodnutou schůzku s lékařem a čekal na recepci. Byl dobře oblečený a upravený, a tak se ho recepční jménem Laila zeptala, jestli je pojišťovací agent. Jonathan jí vysvětlil, že je svědek Jehovův a že přišel kvůli jinému svědkovi, který potřebuje lékařskou pomoc.  To na Lailu udělalo dojem a Jonathanovi řekla, že její tatínek, který nedávno zemřel, si pravidelně četl Strážnou věž. Jonathan jí přečetl verše z Jana 5:28 a 29 a dal jí leták Jaká je naděje pro drahé zemřelé?

Když šel do nemocnice příště, vzal s sebou víc publikací. Také se o Laile zmínil jedné sestře a ta s ní začala studovat Bibli. Zanedlouho se ke studiu připojil  i Lailin manžel a sestra s maminkou, které s nimi bydlely.

Když se Laily její sousedka Rose zeptala, jak to že má tolik návštěv, vysvětlila jí, že studuje Bibli se svědky Jehovovými. Rose také začala studovat, a když jela domů za svojí sestrou Abigail, nadšeně jí o tom vyprávěla. V té to probudilo zvědavost, a tak i ona požádala o biblické studium. Ke studiu se později přidala i jejich maminka.

Na nedávném sjezdu se Laila dala pokřtít. Její maminka už je také pokřtěná. Sousedka Rose se dala se svou sestrou pokřtít loni. Jejich maminka pravidelně chodí na shromáždění. Někteří členové Lailiny rodiny pokračují ve studiu. Všechno to začalo jedním krátkým rozhovorem v nemocnici.

Kazatelská činnost ve znakovém jazyce na Srí Lance zažívá rozmach. V roce 2015 měli bratři jen 80 adres neslyšících lidí, které byly napsané různě na papírkách. Pak byl ale založen sbor srílanského znakového jazyka a vytvořila se elektronická databáze se 420 jmény i s adresami a souřadnicemi GPS. Asi 80 procent z nich se zvěstovatelům podařilo kontaktovat buď osobně, nebo pomocí videohovoru či textových zpráv. Jeden misionářský pár uvedl: „Konečně mají neslyšící zvěstovatelé obvod, ve kterém můžou pracovat. Předtím navštěvovali jen ty neslyšící, které osobně znali.“

Zvěstovatelé se v Mongolsku účastní metropolitní služby, i když teplota klesne na 30 stupňů pod nulou. Ze stojanu si vzal publikace jeden vládní úředník, který pak bratrům napsal toto poděkování: „Jsem buddhista, ale zajímám se i o další směry. Podle mě by se nikdo neměl spokojit jen s jedním názorem, ale měl by pátrat dál. Když jsem si přečetl několik vašich publikací, rozhodl jsem se vám napsat. Je očividné, že vynakládáte velké množství času a energie, abyste poskytovali informace, které jsou praktické a užitečné. Jedna z věcí, které jsem si z vašich publikací odnesl, je, že by si člověk měl číst Bibli. V této knize je pravda a může nás v životě vést. Chtěl bych velmi poděkovat těm, kdo se podílí na překládání těchto publikací do mongolštiny. Také bych chtěl poděkovat všem, kdo publikace lidem nabízí, ať už je venku horko, nebo mráz.“

Brett, průkopník z Hongkongu, nabídl jednomu mladíkovi leták Jak mít šťastnou rodinu? Ten se při pohledu na leták rozplakal. Řekl, že byl vychován jako svědek, ale když mu bylo 16, utekl z domova. Dalších pět let žil na ulici a bral drogy, dokud se ho neujala jedna charitativní organizace.

Bratrovi řekl, že to ráno, než ho potkal, Boha prosil: „Jestli je náboženství, ve kterém jsem vyrůstal, to pravé, dej mi dnes nějaké znamení.“ Cítil, že Bůh na  jeho modlitbu odpověděl. Bratr si s ním sedl do blízké kavárny a popovídali si o myšlenkách z brožury Vrať se k Jehovovi. Ještě ten večer se musel onen mladík vrátit do Francie, a tak si vyměnili kontakt. Později Brettovi napsal: „Můj drahý bratře, Jehova vyslyšel moje modlitby. V neděli půjdu do nejbližšího sálu Království.“ Se svědky ve Francii se opravdu setkal a začal znovu studovat Bibli a chodit na shromáždění.