Pečetidla byly malé předměty s rytou plochou, která se otiskla zpravidla do hlíny nebo vosku. Taková pečetidla mohla být ve tvaru kuželu, čtyřhranu, válečku, nebo dokonce zvířecí hlavy. Výsledná pečeť sloužila k potvrzení vlastnictví nebo ověření pravosti dokumentu. Zapečetit neboli zajistit proti otevření se mohly například vaky, dveře nebo vchody do hrobek.

 Pečetidla se vyráběla z mnoha různých materiálů včetně slonoviny, vápence, kovu, polodrahokamů nebo ze dřeva. Někdy na nich bylo vyryto jméno vlastníka a jeho otce. Na některých pečetích se uváděl titul toho, kdo je používal.

 Kvůli potvrzení věrohodnosti dokumentu otiskl majitel své pečetidlo do hlíny, vosku nebo jiného měkkého materiálu připevněného k dokumentu. (Job 38:14) Po zatvrdnutí měla pečeť zabránit tomu, aby s dokumentem manipuloval někdo neoprávněný.

 Když chtěl někdo pověřit svého zástupce, předal mu svou pečeť a s ní i pravomoc. Je to vidět na příkladu egyptského faraona a Hebrejce Josefa, syna patriarchy Jákoba. Josef byl v Egyptě otrokem a později ho nespravedlivě uvěznili. Za nějakou dobu ho ale faraon propustil a povýšil na pozici premiéra. V Bibli se píše: „Nato faraón sňal svůj pečetní prsten z vlastní ruky a dal jej na ruku Josefovi.“ (1. Mojžíšova 41:42) Díky prstenu s faraonovou pečetí měl Josef úřední moc, kterou ke své důležité práci potřeboval.

 Ve starověkém Izraeli použila královna Jezábel pečeť svého manžela, aby zařídila vraždu Izraelity Nabota. Jménem krále Achaba poslala určitým starším mužům dopisy se žádostí, aby nevinného Nabota obvinili z proklínání Boha. Dopisy opatřila královou pečetí a její podlý plán se zdařil. (1. Královská 21:5–14)

 Za perského krále Ahasvera se jeho pečetní prsten používal k potvrzení královských nařízení. (Ester 3:10, 12)

 Biblický pisatel Nehemjáš uvádí, že izraelská knížata, Levité a kněží vyjádřili svůj souhlas s psanou smlouvou tím, že k listině připojili své pečeti. (Nehemjáš 1:1; 9:38)

 Bible se zmiňuje o dvou případech, kdy byl zapečetěn nějaký vstup. Když byl prorok Daniel vhozen do lví jámy, „byl přinesen kámen a umístěn na otvor jámy“. Král Dareios, který vládl Medii a Persii, jej pak „zapečetil svým pečetním prstenem a pečetním prstenem svých šlechticů, aby se v Danielově případě nic neměnilo“. (Daniel 6:17)

 Když bylo tělo Ježíše Krista uloženo do hrobky, jeho nepřátelé „zabezpečili hrob tak, že zapečetili kámen“, který byl přivalený před vchod. (Matouš 27:66) Mohli k tomu použít úřední pečetidlo římské říše, které otiskli do hlíny nebo vosku vtlačeného do škvíry mezi kamenem a stěnou hrobky, jak uvádí David L. Turner v komentáři k Matoušovu evangeliu.

 Starověké pečeti nám můžou o minulosti hodně prozradit, a proto se o ně archeologové a historikové velmi zajímají. Nauka o pečetích zvaná sfragistika nebo také sigilografie je dnes významným vědním oborem.