Pánovu večeři, známou taky jako Památná slavnost, večeře Páně nebo poslední večeře, slavíme přesně podle vzoru, který stanovila Bible. (1. Korinťanům 11:20) Mnoho jiných náboženství si ale tuto událost připomíná způsobem, který na Bibli založený není.

 Účelem Pánovy večeře je připomenout si Ježíše a projevit vděčnost za oběť, kterou dal v náš prospěch. (Matouš 20:28; 1. Korinťanům 11:24) Tato slavnost není svátost neboli náboženský obřad, který člověku přináší milost nebo odpuštění hříchů. a Bible říká, že naše hříchy nám můžou být odpuštěny jedině díky víře v Ježíše, ne díky náboženskému obřadu. (Římanům 3:25; 1. Jana 2:1, 2)

 Ježíš přikázal svým učedníkům, aby slavili Pánovu večeři, ale neřekl jim, jak často to mají dělat. (Lukáš 22:19) Někteří lidé si myslí, že by ji měli slavit každý měsíc, zatímco jiní ji slaví každý týden, každý den, několikrát denně nebo tak často, jak to považují za vhodné. Je ale potřeba zvážit některé skutečnosti.

 Ježíš zavedl Pánovu večeři v den, kdy Židé slavili Pasach. V ten samý den i zemřel. (Matouš 26:1, 2) To nebyla náhoda. Písmo přirovnává Ježíšovu oběť k beránkovi Pasach. (1. Korinťanům 5:7, 8) Pasach se slavil jednou za rok. (2. Mojžíšova 12:1–6; 3. Mojžíšova 23:5) Proto si první křesťané připomínali Ježíšovu smrt také jednou za rok. b Svědkové Jehovovi tento biblický vzor napodobují.

 Z toho, kdy Ježíš zavedl Pánovu večeři, můžeme také zjistit, v který den a hodinu ji máme slavit my. Tuto slavnost zavedl podle biblického lunárního kalendáře 14. nisanu roku 33 n. l. po západu slunce. (Matouš 26:18–20, 26) Proto slavíme Památnou slavnost každý rok v tento den, stejně jako to dělali první křesťané. c

 I když 14. nisan roku 33 n. l. byl pátek, jeho výročí může každý rok vycházet na jiný den v týdnu. Při určování dne, na který připadá 14. nisan, se nedržíme moderního židovského kalendáře, ale využíváme stejnou metodu, jaká se používala v Ježíšově době. d

 Při této nové slavnosti Ježíš použil nekvašený chléb a červené víno, které zbyly z Pasachu. (Matouš 26:26–28) Podle jeho příkladu používáme chléb bez kvasu či přísad a čisté červené víno, nikoli hroznovou šťávu nebo víno, které je slazené, alkoholizované či kořeněné.

 Některé křesťanské denominace používají chléb s kvasem. V Bibli je ale kvas často používán jako symbol hříchu a špatnosti. (Lukáš 12:1; 1. Korinťanům 5:6–8; Galaťanům 5:7–9) A proto vhodným symbolem Kristova bezhříšného těla může být pouze chléb bez kvasu nebo jiných přísad. (1. Petra 2:22) V Bibli nenajdeme základ ani pro použití nezkvašené hroznové šťávy místo vína. Některé církve to ale dělají, protože na rozdíl od Bible zakazují pít alkohol. (1. Timoteovi 5:23)

 Nekvašený chléb a červené víno slouží při Památné slavnosti jako symboly Kristova těla a krve. Nepřeměňují se zázračně v jeho doslovné tělo a krev, jak si někteří myslí. Jaké jsou biblické důvody pro toto tvrzení?

•   Kdyby Ježíš přikázal svým učedníkům, aby pili jeho krev, vlastně by jim říkal, aby porušili Boží zákon, který konzumaci krve zakazoval. (1. Mojžíšova 9:4; Skutky 15:28, 29) Ježíš by ale nikdy nepřikazoval ostatním, aby porušili Boží zákon týkající se svatosti krve. (Jan 8:28, 29)

•   Kdyby apoštolové pili Ježíšovu doslovnou krev, neřekl by, že jeho krev „má být vylita“. (Matouš 26:28) Těmito slovy naznačil, že svůj život teprve obětuje.

•   Ježíš obětoval svůj život „jednou provždy“. (Hebrejcům 9:25, 26) Kdyby se ale chléb a víno při Pánově večeři měnily v jeho tělo a krev, pak by ti, kdo je přijímají, vlastně opakovali tuto oběť znovu a znovu.

•   Ježíš řekl: „Stále to čiňte na mou památku“, a ne „stále mě znovu obětujte“. (1. Korinťanům 11:24)

 Ti, kdo věří v transsubstanciaci, tedy že se chléb a víno mění v Ježíšovo doslovné tělo a krev, zakládají tuto nauku na formulaci některých biblických veršů. V mnoha překladech Bible, jako je například Bible21, jsou Ježíšova slova o víně zaznamenána takto: „Toto je má krev.“ (Matouš 26:28) Mnozí uznávaní znalci Bible se ale shodují na tom, že překlady, jež používají slovo „je“, přesně nevystihují myšlenku, kterou zde Ježíš vyjádřil. Například katolický teolog Jacques Dupont došel k závěru, že „nejpřirozenějším překladem“ tohoto verše má být „To znamená mé tělo“ nebo „To představuje mé tělo“. Stejně jako častokrát předtím Ježíš i v tomto případě vyučoval pomocí metafory. (Matouš 13:34, 35)

 Když svědkové Jehovovi slaví Pánovu večeři, z chleba a vína přijímá jenom malá skupina. Proč?

 Na základě Ježíšovy prolité krve byla uzavřena „nová smlouva“. Ta nahradila smlouvu mezi Jehovou a starověkým izraelským národem. (Hebrejcům 8:10–13) Při Památné slavnosti přijímají ze symbolů ti, kdo jsou účastníky této nové smlouvy. Nejsou to všichni křesťané, ale pouze „ti, kdo byli povoláni“ přímo Bohem. (Hebrejcům 9:15; Lukáš 22:20) Tito lidé budou vládnout v nebi spolu s Kristem. Bible říká, že tuto výsadu dostane jenom 144 000 osob. (Lukáš 22:28–30; Zjevení 5:9, 10; 14:1, 3)

 Na rozdíl od „malého stáda“ těch, kdo budou vládnout s Kristem, má naprostá většina z nás naději být součástí „velkého zástupu“ lidí, kteří získají věčný život na zemi. (Lukáš 12:32; Zjevení 7:9, 10) Ti z nás, kdo mají naději žít na zemi, nepřijímají při Památné slavnosti ze symbolů. Účastníme se jí, abychom vyjádřili svoji vděčnost za to, že za nás Ježíš položil svůj život. (1. Jana 2:2)